Krabice se starými negativy nevyhazujte! Skrývá se v nich svět, který už není
Proč se lidé přidávají ke skupině Negativy z popelnice, která zachraňuje fotografie neznámých autorů? V čem jsou nálezy starých negativů a diapozitivů vzrušující?
Reportážní a dokumentární fotograf Martin Wágner, člen skupiny 400 ASA, založil před rokem na Facebooku skupinu Negativy z popelnice, kde její členové shromažďují digitalizované fotografie ze zapadlých rodinných archivů nebo od neznámých autorů. Za dobu fungování se jim podařilo zachránit a znovuobjevit mnoho cenných pohledů na svět, který už není, nebo se výrazně proměnil. Tato iniciativa vzbudila velký zájem o obrazovou archeologii a reaguje na to, že v Česku není instituce, která by mnohdy cenné archivy tohoto typu zpracovávala a archivovala.
Proč k nám mluví rodinná alba cizích lidí?
Čtěte také
Zakladatel skupiny, Martin Wágner, popisuje, co na takovýchto fotografiích hledá: zachycení místa, které se v čase proměnilo, nebo zobrazení retro věcí. Nejdůležitější rovinu vidí v tom, že fotografie odrážejí ducha doby. Sám se digitalizací zabývá profesionálně, a proto se snaží i v rámci skupiny podporovat kvalitně provedenou digitalizaci. Skupina Negativy z popelnice se zatím soustředí zejména na sdílení úlovků a objevování potenciálu těchto fotografií. Wágner během rozhovoru rozvíjí své představy, kam se iniciativa může rozvinout. Jednu z možností budoucího vývoje představuje i snaha vybudovat archiv.
Jak vytvořit fotobanku historických a fotografických zajímavostí?
Kurátor Pavel Vančát má s podobným typem archivu kurátorské zkušenosti. Pro výstavu z programu Fotograf Festivalu v roce 2019 čerpal z online archivu fortepan.hu, který vznikl už před více než deseti lety v Budapešti – právě na základě podobných motivací jako Wágnerova skupina.
V současnosti nabízí téměř 140 tisíc systematicky seřazených snímků. „Projekt vznikl jako soukromá záliba, ale v průběhu posledních let se profesionalizoval. Editoři projektu uspořádali negativy a pozitivy do databáze, která je obrovská a kurátorovaná,“ říká Vančát. Tato databáze funguje podobně jako fotobanka – označuje fotografie klíčovými slovy. Pavel Vančát ji připodobňuje k nekonečné neuronové síti fotografií.
Archeologie v praxi
Fotograf Tomáš Vodňanský v závěru pořadu vypráví příběh svého fotografického objevu. Při jednom ze svých zátahů na bazar, kde obvykle hledá osmimilimetrové filmy pro projekce naslepo, našel pozoruhodný archiv negativů. Objevil v něm poměrně zručného fotografa a jeho záznam událostí minulého století. Z fotografií je patrné, že měl autor fotografií napojení i na Československý rozhlas. Po tom, kdo fotografie pořídil a setřídil, doposud Vodňanský pátrá.
Hudbu vybíral: Josef Sedloň
Související
-
Záleží na tom, kdo a jak se dívá. Fotograf Festival řeší vztah mezi fotografem a dokumentovaným
Kurátorka Tereza Rudolf představuje letošní Fotograf Festival s podtitulem Nerovný terén. Umělci Kateřina Konvalinová a Martin Netočný reflektují vztahy na poli fotografie.
-
Co o nás říká vizuální chaos 80. a 90. let? Nahlédněte do radikálních proměn české mediální krajiny
Poslechněte si ArtCafé o vizuálním chaosu, který navždy proměnil mediální svět mezi roky 1985 a 1995.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.