Fotograf Martin Wágner: Těžce snáším dlouhé pobyty ve městě, fascinuje mě toulání periferií
Už od prvních návštěv Ruska na konci 90. let se fotograf Martin Wágner setkával se vstřícností místních. Pomáhali mu s dopravou i ubytováním, a focení těchto lidí se postupně stalo náplní jeho cest. „Toulal jsem se hodně, ale až v Rusku, hlavně na Sibiři a Dálném Východě, jsem objevil zvláštní vztah domorodců k poutníkům,“ píše ve své zbrusu nové fotografické knize Siberia. Nejen o ní mluvil ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.
Do Ruska se dnes devětatřicetiletý fotograf Martin Wágner vrací pravidelně od svých devatenácti. Kromě přátelství s Filipem Pýchou z pražské skupiny Tajné slunce, kterého potkal před mnoha lety na Transsibiřské magistrále, mu tato země přinesla i manželku Světlanu. Poprvé ji uviděl v národopisném muzeu v Irkutské oblasti, když v roce 2006 fotil v okolí řeky Angary těžbu zlata.
„Je to místo, kde jsem našel spoustu přátel a systematicky se pak za nimi vracel,“ vysvětluje, proč v jeho knize Siberia, již vydalo nakladatelství Paseka ve spolupráci se spolkem fotografů-dokumentaristů 400ASA, najdeme řadu snímků právě z této části Ruska. „Tím spíš je pro mě těžké přijmout, že ti lidé umírají v poměrně raném věku.“
Graficky krásně zpracovanou Siberii nevnímá jako objektivní pokus o zachycení sibiřské atmosféry. „Je to můj pohled na to, co se mi nejvíc líbí. Těžce snáším dlouhé pobyty ve městě, fascinuje mě, když se můžu toulat periferií.“ I proto na svých fotografiích zachytil například místo někdejšího gulagu na Čukotce, kde se těžil těžký kov wolfram.
„Vězni měli za úkol vybudovat od naleziště silnici k Beringovu moři. Cesta se budovala za velmi těžkých podmínek. Když ji dostavěli, začátek jim zase klesnul do bahna. Já tam tehdy byl na podzim, dopoledne krásně svítilo slunce, ale odpoledne se strhla taková sněhová bouře, že jsem sotva vylezl z auta. Nedovedu si představit, že tam za takových podmínek lidé pracovali.“
Hudba místo slov
K místu bývalého gulagu, o kterém se dozvěděl z literatury, nebylo jednoduché se dostat. Místní – snad ze strachu před tím, co by viděli – neměli vůli Martina Wágnera na místo dovézt. Jinak si ovšem na pohostinnost Rusů nemůže stěžovat. S dopravou a ubytováním mu pomáhali už jako mladému klukovi s omezeným rozpočtem a chabou ruštinou. A pomáhají mu i teď, kdy v zemi naráží na velice komplikovanou infrastrukturu.
Do Ruska začal Martin Wágner podle svých slov jezdit s předsudky. Čím častěji se tam vracel, tím víc mu ale docházelo, že i v nesvobodné zemi žijí stejní lidé jako u nás. „Jsou tam lidé na okraji, střední vrstva i intelektuálové. Problém je v tom, že za posledních sto let z Ruska spousta tvůrčích a kultivovaných lidí odešla, protože je tamní režim ničil.“
Ve Vizitce si Martin Wágner nechal pustit tři skladby od skupiny DDT založené na začátku 80. let v Ufě. Zpěvák a textař DDT Jurij Ševčuk se kvůli narážkám na politický systém v Rusku proměnil z populárního rockera v personu non grata. Texty sice fotograf Wágner nedokáže vnímat doslova, přesto si hudebníkovu tvorbu zamiloval. „Jeho písně ve mně vyvolávají přesně ty pocity, s jakými mám Rusko spojené. Když promítám fotky, někdy se stane, že u toho nemluvím a pustím k tomu jen Ševčuka,“ usmívá se.
Poslechněte si celou Vizitku, ve které Martin Wágner mluví i svých kolezích ze skupiny 400ASA, o sibiřských reáliích i o tom, proč dává přednost černobílé fotce.
Související
-
Jiří Hanke: Dobré fotografické téma je dar, který nerad opouštím
Vizitku s Jiřím Hankem, jehož výstavu v pražském Domě fotografie můžete navštívit do 18. srpna, moderovala Markéta Kaňková.
-
Fotograf Karel Cudlín: Zajímá mě mizející svět
V devadesátých letech našel fotograf Karel Cudlín mizející svět 200 kilometrů od Košic na Ukrajině. Viděl tam život, který jsme u nás znali jen z vyprávění prarodičů.
-
Dana Kyndrová: Mám spoustu plánů, nerada se totiž vracím
Neobyčejně barevně vypovídají o sovětské a ruské realitě snímky Dany Kyndrové, třebaže jsou v naprosté většině fotografiemi černobílými.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
