Dana Kyndrová: Mám spoustu plánů, nerada se totiž vracím
Neobyčejně barevně vypovídají o sovětské a ruské realitě snímky Dany Kyndrové, třebaže jsou v naprosté většině fotografiemi černobílými. Přitom její projekty zrcadlí také naši povahu a reálie – kontinuálně navazují na atmosféru normalizace a někdejších komunistických manifestací.
Skvělá fotografka, ale také osobitá kurátorka významných výstav a expozic dokonale poznala život ruského národa, během svých častých cest do Ruska a na Ukrajinu dokonale využila svého jazykového vzdělání i své empatie k tomu, aby přesvědčivým způsobem zachytila jak sovětskou éru, tak její odvržení, spojené s renesancí pravoslaví a s překotnými společenskými a ekonomickými změnami.
Fotím obyčejné lidi a jejich každodenní život. A vůbec prvním předpokladem k tomu, abyste se s lidmi mohl sblížit, je jazyk. Potřebuju si získat lidi, jejich důvěru. Proto si vůbec nedovedu představit, že bych mohla fotit třeba v Jižní Americe.
Jednotlivé autorčiny snímky i ucelené cykly v průběhu posledních čtyř desetiletí patří k tomu nejhodnotnějšímu, co v oblasti tzv. humanistické fotografie u nás vzniklo. Důkazem jsou její souborné výstavy a vydané knižní tituly, uzavírající často mnohaleté projekty (Žena, Per Musicam Aequo, Odchod sovětských vojsk, Podkarpatská Rus, Rusové - jejich ikony a touhy).
Další plány? Chtěla bych udělat výstavu padesátých let, mám ji pracovně nazvanou Kupředu, zpátky ni krok, možná bych to zaměnila i za agitační heslo Komunismus náš cíl, začíná to nikoliv padesátými léty, ale už rokem 1943, kdy Beneš podepisuje v Moskvě smlouvu, pak následují volby v roce 1946, poválečná doba – to by byl takový prolog, na který by padesátá léta ve fotografiích navazovala.
Dana Kyndrová je osobitou a významnou kurátorkou výstav a expozic, mj. retrospektivy díla Miloně Novotného, je autorkou výstavy Jan Palach, zachycující události spjaté s jeho úmrtím a pohřbem. V letošním roce realizovala fotografickou část nově otevřené expozice Muzea komunismu.
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
