Jiří Hanke: Dobré fotografické téma je dar, který nerad opouštím

Jiří Hanke
Jiří Hanke

Kladno, Lidé z Podprůhonu nebo Pohledy z okna mého bytu. To jsou fotografické cykly, v nichž Jiří Hanke zachytil své rodné město, svérázná místa i lidské typy tamní dělnické kolonie nebo výjevy viděné z okna bytu. Vizitku s Jiřím Hankem, jehož výstavu v pražském Domě fotografie můžete navštívit do 18. srpna, moderovala Markéta Kaňková.

Jiří Hanke, přední český dokumentární fotograf, měl ve svém úřednickém bytě v Kladně postel přímo pod okny do ulice. Právě tento dispoziční detail dal vzniknout souboru Pohledy z okna mého bytu. Po třiadvacet let - od 80. let až do doby, než byt opustil - foťákem zaznamenával netradiční situace, které se odehrávaly právě na této ulici a na přilehlých chodnících: prvomájový pochod, cyklistický závod, uliční rekonstrukce nebo radost z vyhraného hokejového šampionátu.

Jiří Hanke, Pohledy z okna mého bytu, 1981

Fotografii vždy doplnil o přesný časový údaj, nikdy ji ale dál nekomentoval. Soukromá kronika života na jedné kladenské ulici patří dodnes k nejoceňovanějším souborům Jiřího Hankeho. „U teoretiků ale z počátku nadšení nevzbuzoval. Když jsem ho chtěl vystavovat, říkali mi, že to nebude nikoho zajímat, že moje okno není Sudkovo okno,“ řekl ve Vizitce. Na výstavě v Domě fotografie při Galerii hlavního města Prahy je z tohoto souboru k vidění téměř padesát fotografií.

Jiří Hanke, Pařížské fragmenty, 1979

Fotkou se, jak sám říká, začal seriózně zabývat až po třicítce. K tomuto médiu ale přičichl už jako malý kluk. „Otec byl vášnivý fotoamatér. Neměl fotokomoru, takže když se u nás dělaly fotky, musela se použít kuchyň. Zatemnil okna tlustou červenou dekou a rozložil na stůl misky, ustalovač a zvětšovák. Bylo fascinující vidět, jak ve vývojce postupně vzniká konkrétní obraz. Otec mi také později koupil můj první fotoaparát značky Altissa,“ vzpomínal ve Vizitce.

Když se z hudebníků stanou lidi bez přetvářky

Nejprve začal Hanke fotit hudebníky a jejich svět, ostatně hudbě se aktivně věnoval dřív než fotografii. Ve volném čase hrál na kytaru v beatové skupině Barclay, skládal i vlastní folkové skladby a v roce 1972 dokonce vyhrál druhé místo v písničkářské soutěži O Ptáka Noha a měl společný koncert s Jaroslavem Hutkou. „Odjakživa jsem si vybíral témata, ke kterým jsem měl blízko. Když jsem se přestal věnovat hudbě, fotil jsem muzikanty. Ze všeho nejvíc mě zajímal život v zákulisí. Snažil jsem se je fotit po koncertě, když se z hudebníků najednou stanou lidi, kteří se nemusí přetvařovat,“ popisuje téma z poloviny sedmdesátých let.

Jiří Hanke, Otisky generace, 1986

Tehdy začal vznikat cyklus Stop Time, v němž Hanke zachytil špičky české i světové jazzrockové scény. Z Čechů na jeho snímcích nechybí Milan Svoboda a Jiří Stivín, ze světových legend Lionel Hampton, Gil Evans, B. B. King, Ray Charles, Herbie Hancock, Chick Corea, Frank Zappa nebo Tina Turner.

Nejdřív se seznámíme

Lidé se pak stali Hankeho celoživotním tématem. Fotil nejen legendy světové hudby, ale i chudé obyvatele kladenské periferie. V jednom ze svých nejznámějších cyklů, Lidech z Podprůhonu, zachytil mizející svět tamní dělnické kolonie. Z kontrastních černobílých fotek výrazně vystupují lidské tváře a z nich konkrétní osudy. Právě ty chtěl prostřednictvím fotoaparátu zvěčnit. „Když fotíte lidi, je nejdůležitější získat si jejich důvěru. Musejí vědět, že nechcete dělat žádnou karikaturu. Já třeba nedokážu fotit místa a lidi, které důvěrně neznám. Proto se vždycky nejdřív seznámím. Vyprávím lidem o sobě a oni začnou vyprávět taky.“

Nejen fotky z cyklu Lidé z Poprůhonu nebo Kladno svědčí o Hankeho zaujetí životní a sociální realitou jeho objektů. Fotka ale podle Hankeho umí i lhát. „Manipulovat se dá se vším, i s fotografií. Tím, jak realitu fotíte. Tenhle druh fotografie ale dělat nechci a nikdy nebudu.“

Jiří Hanke, Lidé z Podprůhonu, 1984

Focení na dovolenkových cestách Jiřího Hankeho nikdy příliš nelákalo, v zaznamenávání lidí i rodného Kladna ale pokračuje i dnes. „Když mám nosné téma, pokračuju v něm, třeba i mnoho let. Najít téma je dar, ve kterém má smysl pokračovat. Nerad svá témata opouštím.“ Ve starých vodách se ale stále snaží lovit nové pohledy. To, co ho na focení nepřestává fascinovat, je možnost zachycení zdánlivě nezachytitelného.

Fotky, které pořídil v Kladně, ale i snímky z cest do Paříže v roce 1979 nebo do Ameriky v roce 1990 jsou k vidění na retrospektivní výstavě Jiří Hanke: Fotografie 1973–2018 v Domě fotografie Galerie hlavního města Prahy v Revoluční ulici.