Záleží na tom, kdo a jak se dívá. Fotograf Festival řeší vztah mezi fotografem a dokumentovaným

15. říjen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Festival Curators

Kurátorka Tereza Rudolf představuje letošní Fotograf Festival s podtitulem Nerovný terén. Umělci Kateřina Konvalinová a Martin Netočný reflektují vztahy na poli fotografie.

Fotograf Festival tento rok nese podtitul Nerovný terén. Nerovný terén lze metaforicky chápat jako prostor, kde se reflektuje nerovnost, která vyplývá ze samotného fotografického média. „Letošní ročník je postaven na způsobu reflexe, dívání se a zaznamenávání v  rámci užitých dokumentárních strategií,“ říká Tereza Rudolf, jedna z kurátorek festivalu.

Fotograf Festival poster | design Jan Brož

Nerovný terén podněcuje k řešení vztahu mezi fotografem a dokumentovaným.
Tereza Rudolf

V rámci festivalu se na začátku října otevřelo sedm hlavních tematických výstav. (Expozice není aktuálně kvůli pandemickým opatřením možné navštívit.) Tereza Rudolf dodává, že výstavy nemají jen zprostředkovávat kontakt diváků a uměleckých děl, významné jsou i vztahy mezi samotnými díly: „Důležité pro nás je i to, jak jednotlivá díla komunikují mezi sebou.“

Různé aspekty vizuality

Mezi tuzemskými vystavujícími umělci jsou i Martin Netočný a Kateřina Konvalinová. Martin Netočný ve svém díle They: The Slavs divákovi zprostředkovává pohledy na stavební a dokončovací práce na developerském projektu v pražských Stodůlkách. Téměř němé dílo je doplněno citacemi ze stejnojmenného dokumentu, který o životě Slovanů natočila v 80. letech britská BBC. Netočný ve své práci, kromě jiného, řeší i politický aspekt zaznamenávání a dokumentace. „Zajímalo mě, co se odehrává v  univerzálních modernistických kulisách bez jazyka. Jaké socioekonomické tlaky to odráží,“ podotýká Martin Netočný.

Manifest lásky

Kateřina Konvalinová ve své práci Manifest lásky dokumentuje lásku hned v několika rovinách. Ukazuje ji jako nejvyšší instanci, kterou vzápětí konfrontuje z autentickým záznamem reálného zamilovaného páru na začátku vztahu. Vychází například z myšlenky Ericha Fromma, že láska je akt rozumu, a ve svém díle se proto pokouší lásku co možná nejvíce racionalizovat. „Zamilování je taková malá ontologická revoluce. V  tom okamžiku člověk vstoupí na nerovný terén,“ vysvětluje Kateřina Konvalinková. V jejím díle pohyblivého obrazu, které odkazuje k moderní mystice a new age, uslyšíte generický meditativní hlas, šustění trávy v Divoké Šárce i bublání v podmořském světě.

Zásadní pro mě bylo pokusit se lásku zracionalizovat.
Kateřina Konvalinová

Pořad připravila: Alžběta Kvasničková 
Hudbu vybírá:
 Veronika Lucassen
Spustit audio

Související