Bydlí v chatě na Sázavě a skládá píseň denně. Chtěl jsem zjistit, co je za mediálním obrazem Jana Nedvěda, říká dokumentarista Jan Látal
Co mají společného politici Jiří Paroubek, Stanislav Gross a hudebník Jan Nedvěd? Jsou to osobnosti s rozporuplným mediálním obrazem, o kterých i kvůli tomu točil dokumenty host vltavské Vizitky Jan Látal. Ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem mluvil i o svém nejnovějším počinu, který se týká právě písničkáře Nedvěda: filmu Tahle doba není pro nás.
Tak dlouho se Jan Látal písním Jana Nedvěda vysmíval, až je začal mít rád. Nedvěd se nakonec stal objektem jeho filmu, který bude mít premiéru na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Jihlava. „Lidi se dělí na ty, kteří Nedvěda milují, a na ty, kteří se mu smějí. Ten rozpor mě fascinuje, chtěl jsem zjistit, kdo za tím mediálním obrazem vlastně stojí,“ popisuje Látal důvody vzniku snímku. Roku 1996, v době legendárního strahovského koncertu bratří Nedvědů, bylo Látalovi šestnáct let. Tehdy sice poslouchal zcela jinou hudbu, pamatuje si ale fascinaci marketingovým trikem: vstupenkou na akci byla koupě CD, což týmu kolem sourozenců Nedvědových zajistilo 70 tisíc prodaných nosičů.
Zabral osobní dopis
Jan Nedvěd žije se svou ženou Pavlínou v malé posázavské chatě, kde také nahrává své písně. Každý den jednu, aby nevyšel ze cviku. Je tam prý šťastný, aktivně žije život takzvaného chatového trampa, a dostat se do jeho blízkosti nebylo pro filmový štáb jednoduché. Nakonec zabral osobní dopis producentky Pavly Klimešové, v němž popsala, jak se svou matkou jezdila na folkové Porty a hudba Jana Nedvěda pro ni byla v dospívání klíčová.
I samotný dokument se zaměřuje zejména na hudbu – ostatně štáb jej natáčel během pravděpodobně posledního Nedvědova turné – a také na písničkářovo vnímání současného světa: autor byl rád, že svou písní Na kameni kámen mohl podpořit hnutí Milion chvilek pro demokracii. Bulvární témata spojená se vztahem se zesnulým bratrem Františkem a jeho mladou manželkou dokumentaristy nezajímala, ve Vizitce si však Jan Látal nechal zahrát Nedvědův hit Podvod a zmínil s písní spojený moment, jenž se do snímku nedostal. „Seděli jsme u ohně a Honza říkal, že mu k té písni dodnes chodí spoustu dopisů. Daly by se shrnout do příběhu o nevěrném bambulovi, který se k nevěře své manželce přiznal, při Podvodu si společně poplakali a písnička jim ono složité období pomohla překlenout.“
Čtěte také
V současnosti připravuje Jan Látal scénář k filmu o skautech, kterým ve vlaku zhasne betlémské světlo. Ve Vizitce ale mluvil i o dalších svých aktivitách, patří mezi ně například natáčení spotů pro neziskové organizace (Látal detailně popisoval castingový freestyle na slepičím trhu v Himálajích) a také filmy spojené s dobou jeho studia na FAMU. V experimentu Kde domov můj zjišťoval, jak se o něj společnost „postará“, když před ní předstoupí nahý a bez peněz. Pokus po deseti dnech ukončil se spacákem, karimatkou, s kvalitním oblečením, nožíkem a množstvím jídla, které ani nestačil sníst. A také se zjištěním, že na Moravě lidé pomáhají rychleji než v Čechách.
Nejposlouchanější
-
Václav Kahuda: Proudy. Ponořte se do spodních vod života a jeho literatury v Četbě s hvězdičkou
-
Karel Čapek: Věc Makropulos. Mistrovské drama o touze po nesmrtelnosti ve skvělém obsazení
-
Alena Zemančíková: Praskolesy. Každé rozsvícení lampy na nočním stolku rozžehne dávné vzpomínky
-
Emma Kausc: Narušení děje. Může vyprávění uzdravit duši po ztrátě blízkých?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
