Dokumentarista Martin Kohout: Chybí tu kritika a náprava věcí, které se po revoluci nepovedly
Ještě před tím, než začal studovat pod vedením Karla Vachka dokumentární tvorbu na FAMU, se Martin Kohout zapsal na filozofickou fakultu na sociologii. Diplomovou práci věnoval kuponové privatizaci, a téma raných devadesátých let s přesahem do současnosti neopustil ani jako filmař. Hostem Lukáše Matošky byl ve Vizitce dokumentarista Martin Kohout.
Kuponová privatizace, v jejímž rámci se majetek mnohdy dostal do rukou těch, kteří s ním neměli úplně čisté úmysly, je tématem filmů Martina Kohouta Neviditelná ruka trhu (2012) a Česká cesta (2015). Analýze dopadu tohoto období na českou společnost se věnuje i Kohoutův chystaný snímek o tom, kam Češi došli třicet let po sametové revoluci. Premiéru by měl mít příští rok na jihlavském festivalu dokumentárních filmů.
O úskalích procesu privatizace vypráví v Kohoutových filmech řada osobností úzce spjatých s počátkem devadesátých let. Nechybí „otcové“ kupónové privatizace Tomáš Ježek a Dušan Tříska (blízcí spolupracovníci tehdejšího federálního ministra financí Václava Klause, který však účast na dokumentu odmítl) nebo ekonom a poslední československý premiér Jan Stráský.
Podle Martina Kohouta nebyl problém se k nim dostat, stačil hluboký zájem, pár telefonátů a osobní setkání, během kterých byli všichni zúčastnění ochotní o věcech minulých otevřeně mluvit. Klíčové podle něj bylo všechny vyslechnout a pečlivě srovnat argumenty. „Pravdivý základ procesu kuponové privatizace byla kreativní destrukce a pravdou také je, že lidé o kupony přišli. A na to se ve filmech ptám,” řekl ve Vizitce.
Jak vlastně přemýšlíme?
Všechna tematická díla Martina Kohouta, mezi která patří ještě dokument JUDr. Michal Danišovič (2010) o veliteli zásahu proti demonstrujícím studentům na pražské Národní třídě v roce 1989, spojuje snaha pochopit přemyšlení tuzemské společnosti.
„Rozdíl mezi 16. listopadem 1989 a prosincem 1989 není velký. Demokratická hesla v nás zkrátka nebyla zažitá a těch čtrnáct dní revoluce neznamenalo obří mikve, ve které bychom smyli všechny hříchy a způsob uvažování. Stát tehdy lidi považovali za tyrana, což se odrazilo i na konstrukci kuponové privatizace,“ míní Kohout.
Čtěte také
„Jistěže jsme měli ideály a lidi to na náměstních mysleli dobře. Společnost jako taková ale byla po revoluci stále velmi individualizovaná, zaměřená na konzum, a i proto byla schopna privatizaci v její podobě přijmout. Celou dobu nám tu bylo vysvětlováno, že máme být šťastní, že máme svobodu, ale žádná kritika a náprava věcí, které se po revoluci tak úplně nepovedly, se nedostavila.“
Poslechněte si celou Vizitku, ve které Martin Kohout detailně mluví o privatizaci barrandovských filmových ateliérů, o postavě Michala Danišoviče, vůči kterému v dokumentu projevil velkou míru empatie, i o záměrně vytvořených skulinách v zákonu o kuponové privatizaci.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
