Martin Bedřich: Háj satyrů
„Villa Stacketonova měla překrásnou polohu. Malé, úhledné a čisté stavení bělalo se mezi cypřiši, dívajíc se průčelím svých osmi oken v prvním patře na moře, ležící pod strání, v hloubce dvou set metrů. Po pravé straně vybíhal do moře kus země, pokrytý vavřínovým hájem, po levé straně výběžek, nesoucí piniový lesík, z něhož tyčily se poměrně zachovalé zbytky chrámu Artemidina, rozloženého poblíže břehu.
Obraz mramorového stavení odrážel se v hluboce modrých vodách a jeho sloupoví vlnilo a zachvívalo se na hladině zálivu, kdykoli se voda začeřila, zkreslujíc obraz při mírném pohybu a propůjčujíc mu při pohybu prudkém vzezření přízračného, vidinového a neskutečného.“
Čtěte také
Tak začíná dnes již zapomenutý román Josefa Šimánka Háj satyrů z roku 1915, který už svým úvodem vyjadřuje mnohé z našich – nejen prázdninových – snů o Středomoří, Jihu, létě, kráse, antice.
Nutno podotknout, že nejde o bůhvíjaké literární dílo. Fantastický příběh o mimořádném archeologovi v sobě kombinuje vlivy dekadence, okultismu a secesní estetiky počátku století a předjímá epická dobrodružství ve stylu Indiana Jonese či Lary Croft. Ale právě proto jde o knížku, kterou stojí za to si v letním lenivém a snivém čase s lehkým úsměvem připomenout a nechat se chvíli kolébat na vlnách její rafinované a zároveň trochu naivní fantastiky.
Josef Šimánek ostatně není nezajímavou osobností. Patří mezi poslední významné hermetiky přelomu 19. a 20. století, byl spoluzakladatelem pražské martinistické lóže Simeon, spisovatelem a básníkem, přítelem řady osobností, jako byli Jaroslav Vrchlický, Josef Váchal, který pro něj nádherně ilustroval knihu Božstva a kulty, nebo Ema Destinnová.
Čtěte také
Zároveň ale aktivně spolupracoval se zakladatelem českého skautingu Antonínem Benjamínem Svojsíkem, přispíval do junáckých časopisů, vedl klub oldskautů a dostalo se mu i nejvyššího skautského vyznamenání, Řádu stříbrného vlka. Zrod junáctví z ducha hermetismu? – mohlo by snad někoho napadnout...
Hrdina románu Háj satyrů Stacketon je nejen prvotřídní a nekonformní archeolog, ale také básník a enfant terrible konvenční vědy: „Protože byl z kruhů oficielní vědy vyloučen, podnikl výzkumy na tomto zajímavém poloostrově, kde bylo dosud velmi málo bádáno a pátráno, z největší části na vlastní útraty, odmítnuv stipendium velké washingtonské společnosti (…). Stacketon, podniknuv vykopávky na vlastní vrub, což dovolovalo mu jeho dosti značné jmění, požíval neomezené svobody a byl zbaven oněch nevítaných rad, které jsou eufemismem rozkazů vědeckých autorit.“
Čtěte také
Zabývá se problematikou starověkých kultů a netají se přesvědčením o tom, že postavy antické mytologie nejsou fantazií, ale reálnou skutečností přirozeného světa, silami přírody, které jsme jen svou omezenou racionalitou vytlačili na periferii (o čemž nás ostatně přesvědčí i děj románu). Šimánkovo dílko tak můžeme vidět v pomyslné řadě s jinými, přece jen hodnotnějšími texty, jako je novela Gradiva Wilhelma Jensena o mladém archeologovi a jeho bludných snech o tajemné nymfě z antického reliéfu, která tak oslovila např. Sigmunda Freuda, nebo jako jsou úvahy historika umění a kultury Abyho Warburga o přežívání antiky a jejím druhém životě v současnosti.
Jakkoli Šimánkův román velmi rychle sklouzává ke klišé a trochu šroubované fantastičnosti a senzačnosti, obsahuje pasáže, které promlouvají autentickou vášní Středoevropana po jižním slunci, vitalitě, energii a hloubce mytologických příběhů:
Čtěte také
„Připíjím všem velkým a božským silám, které jsou v nás i kolem nás. Připíjím dárcům žhavé mízy života, udržovatelům a zachovatelům, svatým rozkoším, které jsou dědictvím Olympu. Připíjím volným, upřímným a nezastřeným inteligencím Přírody, jichž zlatitý paprsek proniká vody, vzduch, zemi a jejichž světlo prostupuje všemi předměty. Ulévám nymfám i satyrům; ulévám Velkému Dionysovi, dárci extatických opojení, z nichž rodí se nahá postava Pravdy, jako Afrodité zrodila se z pěny mořských vln.“
Myslím, že takové sny patří k naší severské přirozenosti, k našemu podvědomému tíhnutí, k našim skrytým touhám. Kéž by se i toto léto stalo antickým!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
