Markéta Pilátová: Život si říká podloubí

Pak jsem na podloubí, kde jsem si jako malá hrávala, nebo si tam v cukrárně kupovala zmrzlinu a věnečky pro všechna ta studia, cestování, práci a toulání se světem, zapomněla.

Čtěte také

Markéta Pilátová: Matky a dcery

Až mě psaní knih zaválo do Litomyšle. Můžu tady měsíc psát. Ve městě, kde je podlouhlé náměstí s věží a hodinami lemované podloubími. Litomyšl má spoustu dalších skvěle opravených památek, kostelů, náměstíček, zahrad a dvorků, ale mě jako magnet přitahují ta podloubí.

Náměstí lemují ze všech stran jako děrovaná krajka a jsou mnohem tajemnější, hlouběji zasazená, než v mé rodné Kroměříži. Jsou to tmavá zákoutí, ulice pod střechou, kterými proudí život jak tmavými žilami a přivádí ho k srdci města, k náměstí. Ať jdu v Litomyšli, kam jdu, vždycky se přistihnu, že jdu podloubím a nakukuju do všech krámků, galerií, vysedávám v podloubí v kavárnách, nebo si kupuju v řeznictví gulášovou polévku a zajídám ji pak čerstvým rohlíkem z pekárny. Utrácím za kabelku a svetřík, nebo mám v Městské knihovně v podloubí literární čtení.

Čtěte také

Markéta Pilátová: Za všechno může San Francisco

Všechny tyhle banální věci jsou banální jen na první pohled. Ono v mnoha městech a v mnoha podloubích život vůbec takhle přirozeně neklokotá. Jsou zastavěná úplně stejným zbožím z úplně stejných večerek, zanesená cetkami a nesmysly tak, že se nedá pořádně projít. Žádnou pekárnu, nebo obyčejné řeznictví, nedej bože papírnictví, v nich člověk nenajde, a když chce koupit něco v drogerii, musí jet autem do nákupního centra za městem.

A přesně to je důvod, proč se v Litomyšli život odehrává v centru města a ne někde na kraji průmyslové zóny, kam přijedete autem, naplníte ho po okraj nákupem a pak zase tradá domů k televizi.

Čtěte také

Markéta Pilátová: Neznámá země na obzoru

V Litomyšli totiž osvícení starostové nákupní centra za městem nechtěli a nechtějí. Zkrátka žádný nákupák, který by zlikvidoval život malých obchodů v centru a v podloubích. Nákupáky za městem jako nějací novodobí vampýři odsály z center měst drobné podniky, které jim cenově, ale ani otevírací dobou, nejsou schopné konkurovat. Lidé tak nemají do centra důvod chodit, protože tam dávno není železářství, výtvarné potřeby, elektro, obuv, květinářství, nebo obyčejné potraviny a pekárna. A tohle všechno v Litomyšli v podloubích najdete.

A dopoledne i odpoledne je v nich narváno. Lidé korzují, i v zimě posedávají venku na teráskách kaváren a pijí horké kafe a svařák. Nakupují ráno v pekárnách čerstvé pečivo a jsou na sebe milí. S čistým svědomím prohlašuju, že jsem tady nepotkala ani jednoho rozmrzelého prodavače, nebo prodavačku. Zato tady po měsíci potkávám spoustu známých tváří. A zajdu za nimi do galerie, dám si s nimi kafe v kavárně a nakoupím v drogerii. Tohle je život. A v Litomyšli si říká podloubí.