Markéta Pilátová: Za všechno může San Francisco

Čínský hotel měl přes sto let a litinové topení, naštěstí puštěné naplno celou noc, hlasitě klapalo a lupalo. Druhý den, když přestalo fungovat, se mi po tom lupání hodně stýskalo.

Čtěte také

Markéta Pilátová: Neznámá země na obzoru

Chodila jsem čínskou čtvrtí a pak na hranicích s italskou čtvrtí narazila na knihkupectví City Lights. A na zemi na dlaždici bylo napsáno Jack Kerouack a jeho jméno v čínštině. Žádná jiná kniha, než Na cestě mě neovlivnila víc. A tohle město emigrantů, bohatství a mladých, brilantních mozků, které se sem stahují z celého světa do Silicon Valley, město tuláků a bezdomovců, kteří se sem taky stahují snad z celého světa, jakoby čekalo, co já na to všechno.

Bloumala jsem po moderních třídách, zašlých uličkách, parcích, až jsem došla do přístavu. Sedla jsem si na lavičku a zády ke mně seděli dva hodně mladí lidé. Dívka a kluk. Mluvili česky.

Čtěte také

Markéta Pilátová: Amerika je jen jedna

Je neslušné poslouchat cizí hovory, ale já poslouchala. Dívka chlapci líčila, jak ji chtěli „nahajrovat” v Applu, ale ona dala přednost na online medicínu zaměřenému startapu. „Nechci dělat v nějakým „entrtajmentu” chápeš, pomáhat lidem mi přijde smysluplnější, než je bavit,” řekla rozhodným tónem dívka. Pak mluvili o obědech s bohatými klienty, o šéfech a kolegyních, o věcech, o nichž mluví všichni zaneprázdnění a „nahajrovaní” dospělí s nůší plnou stresu a starostí na zádech.

A když odcházeli, zvědavě jsem si je prohlédla. Byli oblečení ve značkových, nenápadných, ale velmi drahých šatech. Jako malé děti navlečené na Velazquezových obrazech do oblečení, které nosí dospělí. Tak tohle není žádná beat generation. Tahle generace rozhodně nevypadá zbitě. Ani se neválí na zdejších plážích, nefetuje a nebaví se dny a roky o poezii. Na druhé straně tyhle děti možná právě vymýšlí medicínskou aplikaci, která mi třeba jednou zachrání život. Stejně jako mi ho kdysi zachránilo Kerouackovo Na cestě, protože mi pomohlo pochopit jeho divoký smysl.