Markéta Pilátová: Příběhy z konce světa. Povídky inspirované Jižní Amerikou

Dokonalá a blízká znalost prostředí inspirovala autorku k napsání sedmi povídek nazvaných Kulaté rámy slov, Suprpárci, Zvuk jména, které nám dali, Nové šaty, Štěstí v popelu, Doktor Favarrolo a Svatá Leluyjá.

Příběhy se odehrávají v nebezpečných zákoutích velkoměst, jako je Buenos Aires, ale i v oblastech, kde si příroda zachovala dosud svou krásu i krutost. Setkáme se v nich postupně se sudetskou Němkou z mále vesnice u Aše, jejíž rodina se usadila v Patagonii ještě před druhou světovou válkou (Kulaté rámy slov). Se surfařkou a posléze malířkou, která po smrtelné nehodě svého přítele přestala mluvit (Zvuk jména, které nám dali). Hrdinou další povídky je malý žebrák a zlodějíček, toužící po počestném povolání prodavače párků (Suprpárci).

Setkáme se i s dvěma přáteli, které osud postavil na opačné strany zákona – policistou a dealerem drog (Nové šaty). Další příběh prožijeme s bývalou prostitutkou, která našla nový a klidný život ve stínu aktivní sopky (Štěstí v popelu). Hrdinou povídky Doktor Favarrolo je lékař, který od nuly vybudoval chirurgickou kliniku a stojí před osudovým rozhodnutím. Hlavní postavou poslední stejnojmenné povídky je Svatá Leluyá, která znovu a znovu musí prožívat svůj osud, aby mohla pomoci ženám sužovaným žárlivostí jejich partnerů.

Markéta Pilátová|foto:Adam Kebrt, Český rozhlas

Překladatelka a novinářka Markéta Pilátová se narodila v roce 1973 v Kroměříži, vystudovala romanistiku a historii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde pak šest let působila jako odborná asistentka. V Latinské Americe se poprvé ocitla v roce 1997, kdy odjela do Mexika na delší stáž, během níž překládala román mladé mexické spisovatelky Normy Lazo do češtiny a psala doktorát z lingvistiky. Později procestovala jako novinářka a lingvistka téměř všechny latinskoamerické země.

Čtěte také

Markéta Pilátová: Zima a vedro

Románová prvotina Markéty Pilátové s názvem Žluté oči vedou domů čerpá z autorčina pobytu v Brazílii, kde učila česky potomky českých emigrantů. Dále vydala prózu Má nejmilejší kniha (2009) a román Tsunami blues (2014), sbírku poezie Zatýkání větru (2011) a pět knížek pro děti. Její romány byly přeloženy do šesti světových jazyků.

Do Latinské Ameriky  se Markéta Pilátová vracela se při každé příležitosti, do některých zemí i několikrát. Od roku 2007 do roku 2008 pracovala jako vedoucí zahraniční redakce týdeníku Respekt. Poté odcestovala do Argentiny a do Brazílie: pět let pobývala v brazilském státě Mato Grosso do Sul, v São Paulu a v Buenos Aires, kde opět učila potomky českých krajanů.