Markéta Bidlasová: Horolezec a jeho žena

16. duben 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Marek Holeček při jednom ze svých výstupu

Vždycky když se svět kolem mě začne hroutit, myslím na horolezce a na jeho ženu. Svět se hroutí tedy hlavně ve mně... Když je něco jinak, než jsem čekala. Než jsem si představovala. Než jsem si přála. Než jak jsem byla přesvědčená, že se věci mají. Poněvadž já mám přece poměrně dobrou představu o tom, co je reálné, co je příčina a co následek a co přijde po čem. Mám odhad a zkušenosti.

Jenže ouha. Posledních pár měsíců, vlastně už skoro pár let tomu tak není. Můj osobní život, můj svět a vlastně svět vůbec dělá naprosto nepředvídatelná salta, řítí se jinam, jaksi za hranu mé představivosti. Ta se sice vyvíjí, ale pořád ne dost rychle. Nová, nečekaná realita ji stále předbíhá. Všechno je jinak, všechno je plné nepředvídatelných změn.

Čtěte také

Tak v takových časech mě uklidňuje myšlenka na horolezce a jeho ženu. Tím horolezcem je Mára Holeček a tou ženou je jeho partnerka Klára Janíková. Mára je naše i světová lezecká špička, o svých expedicích napsal řádku knih a při nich zažil řadu dobrodružství, náročných zkoušek, selhání i zářivých úspěchů.

Myslím v takovýchto chvílích na osudové okamžiky, kdy v roce 2013 při pokusu o výstup na  Gašerbrum jedna v Himálaji zahynul jeden z nejúspěšnějších českých lezců ve vysokých horách, Márův parťák a přítel Zdeněk Hrubý. Zřítil se z více jak kilometrové výšky, spadl s veškerým materiálem včetně lana. Mára zůstal na stěně. Bez lana. Měl ale satelitní telefon.

Myslím na Kláru, která v jedné z Márových knih vypráví o tom, jak tenkrát zvedla zvonící telefon a nejdříve nebyla schopná rozluštit z přívalu Márových slov, co se děje. Ze začátku ničemu nerozuměla, až po chvíli pochopila, co se stalo. Pár minut si s ním povídala. O Zdeňkovi už nepadlo ani slovo, protože jeho osud v danou chvíli už nešel zvrátit. Mluvila s ním o tom, jak se na Máru těší jejich dcera, a domluvili se, že za pár hodin, až se Mára dostane dolů, tak jí znova zavolá. A potom čekala. Hrála si s tříletou Viktorkou a čekala, až se satelitní telefon ozve. Nakonec se ozval.

Horolezec Marek Holeček

Ten několikaminutový rozhovor. Myslím na něj. Na ty chvíle, kdy vás hlas druhé bytosti převede přes propast, otočí váš pohled od zejícího prázdna směrem k drobným praktickým krokům, zaváže vás k budoucnosti. 

A myslím i na těch následných několik hodin, kdy se Mára dostával dolů, a Klára vyčkávala. Přestože tuším, že zvládání psychiky a slézání bez parťáka a bez lana muselo být neskutečně náročné, mé myšlenky jsou mnohem víc s Klárou. V minutách a hodinách, kdy nelze než nechat druhého, byť by vám byl sebedražší, aby tam kde je, dělal to, co dělat potřebuje a musí. Nechat ho lézt jeho stěnu, jít jeho cestou, bojoval jeho boj.  Nechat ho. V důvěře. Ať už je to partner, rodič nebo dítě. A nechat sebe. V nejistotě.

I když nelezeme po skalách, ten chvilkový pocit visení ve skolabované představě o realitě známe myslím každý. Většina z nás přitom kolem sebe nemá Himaláj jako Mára Holeček, ale kulisy všedních dní a řeší v tu chvíli své vztahy, zdraví či práci. A divná doba, ve které žijeme, nám tenhle pocit obzvlášť dopřává. Jak s ním ale pracovat, jak se dostat ke Klářině vyrovnanosti? (Možná nezbytné pro život s horolezcem...?)

Mára Holeček na Gašerbrumu I

Pracně se to učím – být horolezcovou ženou sama sobě, převádět se přes prázdnoty a vázat se k budoucnosti. Nechat se s důvěrou cítit a vnímat, prožívat, dělat rozhodnutí a kroky do neznáma. Zvládat nejasna, situace v jejich tekutosti, s otevřenými konci. Nefixovat se na jednu z variant.

Ale někdy sám sobě člověk nestačí, uhranutí tmou je příliš silné. Pak je potřeba spojení s reálnými blízkými a přáteli. V takových chvílích jsem ráda za své „horolezcovy ženy a muže“, za své hlasy na drátě, svou léta budovanou satelitní síť.

Nedávám život bez nich.

Tohle prosté zjištění je pro mne poselstvím současné světové koronakrize.

autor: Markéta Bidlasová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová