Markéta a Dolores. O přátelství s vnučkou Jana Antonína Bati

Markéta Pilátová – spisovatelka, překladatelka a novinářka. Narodila se v Kroměříži, vystudovala romanistiku a historii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde pak působila šest let jako odborná asistentka.

V roce 2006 přijíždí na základě konkursu Ministerstva zahraničí do Brazílie, do Sao Paola, do Matto Grosso dol sol jako učitelka češtiny pro krajany i pro zájemce z řad místních obyvatel. Zde se setkává a spřátelí s Dolores Bata Arambašič, vnučkou Jana Antonína Bati. Dolores Bata se narodila v Sao Paolu, vystudovala práva a deset let pracovala v advokacii. Po smrti svého otce se ujala vedení rodinné farmy, kde hospodaří spolu s jednou ze svých tří dcer.

Markéta, která jako novinářka procestovala téměř všechny latinskoamerické země a původně chtěla psát cestopisy a reportáže z míst, kde pracuje a která navštíví, přijímá výzvu Dolores, aby se stala spisovatelkou a psala beletrii, romány. Dolores Markétě nabízí a předkládá příběh rodiny Jana Antonína Bati, včetně rodinných archivů.

Čtěte také

Jeseníky jsou magické hory. Chtěla bych jim věnovat víc knih, říká spisovatelka Markéta Pilátová

Po letech přátelství a spolupráce obou žen, kdy Markéta pracuje na tom „stát se spisovatelkou“ – výsledkem jsou tři romány, povídky, básně a knihy pro děti – vzniká román S Baťou v džungli. V něm ožívají dramatické události 20. století, které poznamenaly život českého továrníka Jana Antonína Bati a jeho rodiny. Od počátečního rozmachu podnikání a budování baťovského impéria, přes tragickou smrt Tomáše Bati při leteckém neštěstí a střet s dvěma diktaturami – nacistickou a komunistickou, která rodinu připravila o značnou část majetku, až po nařčení z kolaborace s Němci a dalších zločinů a odsouzení v nepřítomnosti na 15 let do vězení.

Nepřízeň potkala Jana Antonína Baťu už za války, kdy byl dán spojenci na černou listinu a byl nucen se uchýlit do Brazílie. Zde na svých pozemcích v neobydlených krajích v džungli, které zakoupil už koncem 30. let, vybudoval čtyři města s infrastrukturou, drobným průmyslem a farmami.

Jan Antonín Baťa a jeho blízcí se dočkali očištění jména a navrácení cti – nikoliv však ukradeného majetku, teprve v roce 2007.