Marek Orko Vácha: Šťastné neúspěchy

21. září 2018

Hodně se o nich dnes mluví a jsou dokonce o nich pořádány celé kongresy.

Na nich významné osobnosti referují nikoli o svých úspěších, nýbrž o svých neúspěších, o životních prohrách, a ukazují, k čemu dobrému je nezdary přivedly.

Příběh, který vybírám já, je příběh člověka, jehož jméno nejspíše nějak známe, ale jeho život, plný nečekaných zvratů a dramatických událostí, již méně. Ano, jedná se o zakladatele genetiky, augustiniánského řeholníka, kněze a později opata starobrněnského kláštera Gregora Mendela. Komunistický režim Mendelovi nemohl zapomenout, že byl mnichem, a tak se stalo, že Mendel je znám všude ve světě, s výjimkou České republiky. Ale to už je jiný příběh.

Ranní úvaha Marka Orko Váchy: Umění žít

Otcovskou dovolenou si může novopečený tatínek od února vybrat kdykoli v prvních šesti týdnech života dítěte

Když učím naše studenty úvod do lékařské etiky, vždy znovu mě fascinuje brilantní postřeh dávného řeckého filosofa Aristotela, totiž ten, že etika je umění žít.

Nám půjde o to, že po vysvěcení na kněze v roce 1847 šel otec Gregor na své první působiště do nemocnice U svaté Anny na Pekařské ulici. Tato mise dopadla neslavně. Mendel měl hodně slabé nervy, zřejmě nesnášel pohled na krev, pravděpodobně sám onemocněl, a tak jej chápající opat Cyril Napp rychle stáhl zpět a na místo práce nemocničního kaplana jej, na podzim roku 1849, posílá na gymnázium do Znojma, jako suplujícího učitele řečtiny, latiny, němčiny a matematiky.

Víme, že zde byl Mendel oblíben studenty i kolegy, jenomže nastává problém: Mendel nemá potřebné vzdělání. Ředitelství mu proto doporučilo, aby si ve Vídni složil příslušné zkoušky, které by mu zajistily trvalé místo na znojemském gymnáziu. Mendel si za své obory zvolil fyziku a zoologii. A nyní přichází katastrofa. Jeho zkouška z fyziky byla hodnocena kladně, ovšem zkoušku ze zoologie Mendel nezvládl, pravděpodobně proto, že byl vlastně samouk a neměl nastudovány požadované učebnice a látku potřebného rozsahu.

Ranní úvaha Marka Orko Váchy: Auschwitz 2018

Koncentrační tábor Auschwitz-Birkenau

S našimi studenty jezdíme do Osvětimi, tedy do koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau rok co rok. Zastáváme totiž názor, že určitý typ vědomostí jim jsme schopni předat na fakultě v seminárních místnostech. A že určitý typ vědomostí ne. Člověk musí být na místě, vnímat atmosféru, která ještě i dnes a po tolika letech je stále stejně silná.

Neúspěch nese Mendel velmi trpce a považuje svůj nezdar za hořké životní fiasko. Opat Napp ovšem stále věří v Mendelovy schopnosti a tak jej nechá v Brně suplovat přednášky z přírodních věd za nemocného profesora Helceleta na Technickém učilišti. Také zde je Mendel oblíben studenty i kolegy. Nicméně opat Napp jej v říjnu 1851 posílá na studia do Vídně, aby si doplnil vzdělání.

A nyní přichází pointa. Zde totiž Mendel studuje mezi mnoha jinými obory, jako byla paleontologie a zoologie také botaniku, matematiku a fyziku a z matematiky její důležitou odnož, kombinatoriku. Tyto znalosti mu o několik let později pomohou sestavit pokusy s hrachem.

Kdyby Mendel při zkouškách roku 1850 uspěl, zajistil by si stálé místo na gymnáziu ve Znojmě, kde by pravděpodobně dožil jako oblíbený profesor a jeho jméno by bylo známo jen několika historikům. Ale právě kvůli svému neúspěchu může Mendel ve Vídni studovat všechno, co ho baví, a zde již možná přichází jiskra spojení matematiky a botaniky, což v té době bylo neslýchané.

Ranní úvaha Marka Orko Váchy: Splněná předsevzetí

Nástěnný kalendář

Všude ty články. Novoroční předsevzetí, 1. ledna vzorně dodržené, 5. ledna méně, 10. ledna už vůbec, a na konci prvního měsíce roku, vítejte, staré koleje.

Zatímco všichni před ním zkoumali mnoho znaků na málo rostlinách, Mendel pochopil, že je třeba to otočit, zkoumat málo znaků na mnoha rostlinách, aby bylo možno provést statistické vyhodnocení. Svou přednášku pronese 8. února a pak znovu 8. března 1865. Po Mendelovi, říká se, již není třeba být géniem, stačí jen dělat genetiku.

Dodejme, že na Mendelově pohřbu v roce 1884 se střídali řečníci, všichni velebili jeho laskavou a houževnatou povahu, moudré vedení kláštera, členství v mnoha spolcích a význam pro město Brno. Requiem na zádušní mši hraje Leoš Janáček. Nikdo z řečníků ale nevzpomene jeho pokusy s hrachem. Ty budou znovu objeveny až šestnáct let po Mendelově smrti, v roce 1900.

Mendel je pro nás paradoxně nejen příkladem skromného génia, jednoho z otců moderní biologie, nýbrž jeho život je i připomínkou, že to, co dnes vnímáme jako zdrcující životní neúspěch, může být to nejlepší, co se nám mohlo stát.

autor: Marek Orko Vácha
Spustit audio