Magdalena Platzová: Hezká zlatovláska Angèle

27. duben 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Belgická zpěvačka Angèle

Pokud redaktoři francouzského týdeníku Télérama hledali něco, čím by na začátku nového desetiletí vlili trochu naděje do žil deprimovaným intelektuálům středního věku, jinými slovy svým většinovým odběratelům, tak se jim to myslím docela podařilo, když obálku a úvodní rozhovor jednoho lednového čísla věnovali čtyřiadvacetileté zpěvačce Angèle. 

Jsou to ani ne tři roky, co pěvecká kariéra téhle belgičanky odstartovala rychlostí blesku, hlavně díky klipům na Instagramu. A poslední rok, po ohromném úspěchu jejího prvního alba Brol, Angèle plní koncertní haly a jde z jednoho turné do druhého. Hodně za její popularitu mohou právě klipy, na nichž se autorsky podílí, a ve kterých si vtipně bere na paškál různé úkazy naší doby: sociání sítě, kult krásy a štěstí, násilí, rasismus, sexismus, manipulaci reklamou a tak dále.

Čtěte také

Rozumí se samo sebou, že zlatovlasá Angèle je velice hezká dívka, jinak by to na obálku Téléramy přece jen tak snadno nedotáhla. Není už ale vůbec samozřejmé, jak šikovně tohoto imidž „hezké zlatovlasé dívky“ dokáže využít pro svoje podvratné záměry.  

Díky svému hitu Balance ton quoi se Angèle stala hrdinkou francouzsky mluvících feministek. Balance ton quoi nedávno prozpěvoval několikatisícihlavý dav v Paříži při demonstraci proti násilí na ženách, což je v posledních dvou letech, ve Francii, velké politické téma. Ročně je tu hlášeno asi 200 tisíc případů fyzického a sexuálního násilí  a  v průměru každý třetí den zahyne na jeho následky jedna žena. Částečně vinou nedostatečně ošetřené legislativy a také díky nezájmu a zaujatosti policie.     

Balance ton quoi je melodická, taneční písnička, jejíž název a zároveň refrén se inspiroval francouzskou obdobou hnutí meetoo, a to sice heslem „balance ton porc“. To je do češtiny těžko přeložitelná výzva, aby ženy neváhaly ukázat na muže, kteří je sexuálně obtěžují. V našem jadrném rodném jazyce na „prasáky“.

Čtěte také

Angèle ale místo prasáka zpívá „quoi“ doslova „co“ a každý si sem může dosadit, co chce. Hraje si také s různými významy slova „balance“, které může znamenat „udat“, ale také „vyhodit“, nebo „zbavit se něčeho“. Písní se neobrací ani tak na ženy, jako na muže, které vyzývá, aby se zbavili svých zažitých představ a vzorců chování.

Naráží i na rapovou kulturu, ve které hraje nenávist k ženám velkou roli. Angèle  zpívá: „Vím, že i když ošklivě mluvíš o holkách, v jádru rozumíš, o co tu jde.“ Klip k písni se odehrává v prostředí imaginárního anti-sexistického převýchovného ústavu, kde se pacienti cvičí v empatii a komunikaci.

Při pohledu na muže, kteří běhají s batohy na hrudi ve tvaru ženských prsů se intelektuál středního věku možná nezasměje tolik jako jeho dítě, ale nemůže mu uniknout, že Angèle komunikuje jazykem, kterému děti rozumějí. A že její melodické popěvky nesou silný politický náboj. A nezáleží na tom, zda se zpěvačka vzdělala pomocí komiksů nebo Simone de Bouvoire. Když přijde řeč na mladé lidi, Angèle oplývá optimismem. Mladí lidé prý hledají smysl. Doslova říká: „Věřím, že mládež nebyla nikdy tak vzdělaná a otevřená jako dnes. Ani tak ovládaná touhou věci změnit.“

Jak jistě uznáte, tohle je pro uši deprimovaného intelektuála středního věku vpravdě andělská hudba.

autor: Magdalena Platzová
Spustit audio