Magdalena Platzová: Co řekl András Schiff
Umění nelze oddělit od politiky, a to ani když se jedná o Bacha. Není důležité jen co a jak interpret hraje, ale také kde a pro koho. Tak to alespoň vidí jeden z nejslavnějších klavíristů současnosti András Schiff, který do svého rodného Maďarska, na protest proti režimu Viktora Orbána, nevstoupil už dobrých deset let.
Schiff bil na poplach už v dobách, kdy se ještě členové Evropské komise s Orbánem přátelsky plácali po ramenou. Tento maďarský Žid a volbou britský občan byl od počátku jedním z nejhlasitějších kritiků diktátora, kterého otevřeně nazýval rasistou, antisemitou a neofašistou.
Čtěte také
Schiff věděl dobře, o čem mluví, už díky rodinné historii. Přišel na svět v Budapešti, pouhých osm let po válce. Oba jeho rodiče přežili holokaust.
Dneska už si snad nikdo nemyslí, že populisté s fašismem jenom koketují, a když jde o skutečnou politiku, budou držet hubu a krok. Populisté nedodržují sliby, ale svoje hrozby naplní vždy. V Maďarsku, stejně jako v Polsku, se porušování občanských a lidských práv posunulo daleko za přijatelnou hranici. Evropská komise podala na oba státy řadu žalob a brzy snad konečně použije i svou nejsilnější zbraň. Totiž podmíní čerpání evropských fondů dodržováním základních pravidel demokracie.
To jsem dnes ráno četla v novinách. A vzpomněla si na Andráse Schiffa. Přesněji na rozhovor s ním, který jsem asi týden před Vánoci vyslechla na stanici France Culture.
Čtěte také
Schiff právě koncertoval v Paříži a moderátor toho využil k pozvání do studia. Bylo to takové zimní ráno, kdy je dlouho tma, pak dlouho svítá a potom se najednou, když už ztrácíte naději, vynoří slunce. Bledé a průsvitné jako dáma s kaméliemi umírající na úbytě.
Nevím, jak dlouho rozhovor trval. Vím jen, že po celou dobu jsem byla k rádiu doslova přilepena. Schiffova pomalá, precizně formovaná slova ve starodávné, gymnaziální francouzštině měla magickou moc. Vše, co řekl, bylo přetaveno do velmi kompaktního tvaru a zdálo se, že navzdory limitacím jazyka, vyjadřuje přesně to, co vyjádřit chce.
Řekl, že každý den začíná s Bachem, který je pokaždé jiný. Jako je jiné slunce. Bach je organický a zároveň duchovní, řekl Schiff. Není to hudba pro ateisty, není to materialistická hudba.
Čtěte také
Je zajímavé, že na koncerty, kde hraje Bacha, chodí – oproti jiným koncertům – i mladí lidé. Mají rádi spiritualitu a rytmus Bachových skladeb, který je v něčem blízký současné hudbě.
Nejsem nábožný člověk, řekl Schiff, ale každé ráno se modlím Bacha.
Při hraní se inspiruje vším: malbou i poezií. V Paříži viděl během svého pobytu vše, co stojí za vidění. Morozovovu sbírku v nadaci Louis Vuitton a Louvre. V Musée d´Orsay byl dokonce dvakrát.
Nemám rád Liszta, řekl Schiff. A nebude jej hrát jen proto, že to byl Maďar. Liszt byl vynikající klavírista, ale jeho skladby nejsou pro něj, hrál by je tedy zákonitě špatně. Na světě je spousta lidí, kteří Liszta zahrají mnohem lépe.
Čtěte také
Každý interpret, řekl Schiff, si musí najít repertoár, který zahraje pravdivě. Který odpovídá jeho osobnosti. On sám už nastudoval za život tolik skladeb, že se mu špatně učí nové věci. Jeho hlava je plná.
Skladby, které hrál v mládí, řekl Schiff, hraje stále, ale jinak. Mění se nuance a tempo. Rychlé pasáže dnes hraje pomaleji a pomalé rychleji.
Maďarsko mu samozřejmě chybí, je to jeho jazyk, jeho země. Ale nejezdí tam a nepojede, dokud tam panuje současná politická situace.
A tak dál.
Víte co? Nejlepší bude, když si najdete něco od Andráse Schiffa třeba na youtube a poslechnete si přímo jeho hudbu. Doporučuji Bachův Dobře temperovaný klavír.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
