Ludvík Vaculík: Odmocnina z „l“. Fejetony z let 1967 a 1968 v autorské interpretaci

Podzim roku 1967 byl prosycen atmosférou IV. sjezdu Československých spisovatelů, na jehož veřejném fóru byly zřetelně a kriticky zformulovány výhrady proti dosavadnímu režimu prezidenta Antonína Novotného. Zazněla zde řada proslovů zkomponovaných jako břitké eseje, jeden z nejkritičtějších byl projev Ludvíka Vaculíka, tehdy redaktora Literárních novin a autora románu Sekyra. Po sjezdu, který demonstrativně opustil tajemník ÚV KSČ Hendrych, byly Literárky zakázány (začaly ale vycházet pod názvem Literární listy) a Ludvík Vaculík vlastně také.

Tehdy začal psát do Divadelních a filmových novin fejetony pod značkou Odmocnina z „l“, která ve své grafické podobě skrývala i monogram LV... Fejetony o televizi a filmu, ale i politických poměrech, které psal čtyřicetiletý autor na vrcholu tvůrčích sil, v tom podstatném platí dodnes, ačkoliv poměry se změnily k nepoznání. Svědčí o tom, že podstatné zásady duševního života člověka nejsou na vnějších okolnostech tolik závislé.