Včera mi bylo patnáct. Archivní dokumenty Ludvíka Vaculíka z roku 1962 a 1963

24. červen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 01042730.jpeg

Z rozhlasové práce Ludvíka Vaculíka se toho mnoho nedochovalo. Většina analogových pásů byla smazána, existovaly pouze jeho psané scénáře. Avšak v roce 2010 objevil tehdejší redaktor Rádia Praha Vilém Faltýnek pásky s nadpisem Včera mi bylo patnáct. Při jejich poslechu odhalil, že se jedná o reportáže Ludvíka Vaculíka.

Připravili: Tomáš Černý, Viola Ježková
Premiéra: 24. 6. 2021

Do redakce Vysílání pro děti a mládež přišel Ludvík Vaculík v roce 1959. V cyklu Včera mi bylo patnáct se s výjimečnou autenticitou a upřímností vydává za žáky základních i středních škol, aby s nimi byl v jejich útrapách a životních údobích a zkoumal povahu jejich potíží. Je to právě opravdovost Vaculíkova zájmu a balancování na hraně ideologických a výchovných pravidel, co činí i dnešní poslech velmi zajímavý a aktuální. Jeho hloubka úsudku vede k takovému filosofickému zobecnění, že můžeme stejné otázky pokládat sobě i společnosti dnes. A co víc, i přesto, že Vaculík zastává ve svých reportážích roli toho, kdo vychovává, tato pozice mu nikterak nebrání vnímat nepochopení světa dospělých, kterému jsou tito mladí vystavováni.

Ludvík Vaculík

Viola Ježková a Tomáš Černý uvádí do kontextu reportáž z prostředí základních škol Vašek je pašák aneb Jak si děláme pověst z roku 1962 a dokument Markéta touží po řece aneb Jak je život těžký z roku 1963.

Oba dokumenty vynikají nejen Vaculíkovou etikou a lidstvím se kterým přistupuje k tématu i svým protagonistům, ale i přímostí výpovědí, které Vaculík respektoval a ponechával bez dílčích režisérských direktiv. Spontaneita a otevřenost výpovědí i Vaculíkovo otevřené „přemýšlení nahlas“ je i po mnoha letech vynikajícím rozhlasovým zážitkem.

autoři: Viola Ježková , Tomáš Černý
Spustit audio