Libušina lázeň
Neznám zapomenutější místo. U silnice mezi Kostomlaty a Stratovem snadno přehlédneme drobný a zcela zarostlý rybníček. Málokdo ví, že se jmenuje Rozkoš. V zeleni ukrytý rybník leží na Hronětickém potoce, býval tu odedávna panský mlýn, a bystrá voda tu vytvářela malebné scenérie.
Podle pověsti tu bývalo místo, které si kněžna Libuše velice oblíbila. Kdesi tu potok padal z výšky dvou metrů a vytvářel tak vodopád. Pod ním bylo hluboké jezírko. Břehy byly zarostlé prastarými duby. Místní lidé si vyprávěli, že právě na tomto místě se Libuše se svými družkami koupala. V létě sem docházela z nedalekého hradu Mydlovaru, v němž ráda pobývala.
Představa koupající se Libuše nám může splynout s řadou vyobrazení, která představují koupající se bohyni Dianu. Také ona se koupe se svými družkami, krásnými mladými dívkami. Ale propojení mezi antickou bohyní a legendární Krokovou dcerou je nejasné. Patrně je to prastarý archetyp, který byl řadou kultur variován do mytologických obrazů.
Je zajímavé, že kněžna Libuše má v pověstech vždy nějakou souvislost s vodou. Jezírko v Libušíně, Vltava, nad kterou se tyčil Liběhrad, Libušina lázeň v Kouřimi, tajemná Libušina lázeň na Vyšehradě a ve výčtu bychom mohli pokračovat.
Voda hrála ve slovanské mytologii důležitou roli. Patřila do trojice základních elementů využívaných v mnoha rituálech. Dalšími bylo dřevo a kámen. Voda byla uctívána v podobě pramenů a studánek, řek a jezer. Ponoření do vody bylo totiž v mnoha kulturách vykládáno jako návrat do původního stavu, odumření starému životu, ale také jako pohroužení duše do jevového světa. Voda očišťovala a byla symbolem duchovního zrození. Právě proto je v několika náboženstvích používána při křtu.
Důležité je poznání, že voda je prastarým symbolem Velké Matky a proto je spojována se zrozením a ženským principem. Pak by souvislost mezi čarodějnou matkou přemyslovského rodu, Libuší, dříve panenskou kněžkou neznámého kultu, byla jasnější. Voda mohla být uctívána jako jakési univerzální lůno, z něhož se vše rodí a také zaniká. Voda je v mytologickém pohledu opakem světla.
Vypráví se, že v Rozkoši Libušiny společnice přepadávaly muže směřující k lyskému hradu. Že by půvabné loupežnice byly předchůdkyněmi dívčích válečnic? Nikoliv. Stát se jejich zajatci bylo asi přáním každého muže. Se zajatci se totiž měly v rozkoši oddávat milostným hrám...
Nejposlouchanější
-
Alois Nebel a Konečná. Dvě prózy ze Sudet Jaroslava Rudiše
-
Ivana Gibová: Babička©. Rafinovaná cesta do hlubin dětství
-
Jack London: Bílý tesák. Nejstarší kompletně dochovaná rozhlasová hra z archivu Českého rozhlasu
-
Jane Austenová: Rozum a cit. Příběh o osudových láskách, nadějích i milostných zklamáních
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.