Leonid Nikolajevič Andrejev: Rozhovor uprostřed noci

10. září 2019

Rozhovor uprostřed noci mezi německým císařem Vilémem II. (Eduard Cupák) a jeho zajatcem (Jiří Schwarz) na téma moci a bezmoci, spravedlnosti a bezpráví, ale především o smyslu života a smrti. Uvádíme ke 100. výročí úmrtí autora. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Uprostřed tažení obsazenou Belgií se německý císař Vilém II. rozhodne ukrátit si bezesnou noc rozhovorem s jedním ze zajatců, kteří v jeho ležení čekají na popravu. Před všemocným vojevůdcem posedlým velikášskými představami o svém historickém poslání, stane mladý dobrovolník z belgické domobrany, v civilu student práv. Krajní okolnosti, za kterých se postavy setkávají, umožňují autorovi rozvinout úvahy o moci a bezmoci, spravedlnosti a bezpráví, konci staré Evropy, ale především o smyslu života a smrti.

Čtěte také

Povídku Rozhovor uprostřed noci napsal Andrejev na začátku první světové války, v roce 1915. Pro rozhlas ji zdramatizovala Lucie Bělohradská a v režii Jána Uhrina v hlavních rolích účinkují Eduard Cupák jako císař Vilém II. a Jiří Schwarz jako jeho zajatec. Reprízu na Vltavě uvádíme ke 100. výročí autorova úmrtí (†12. 9. 1919)

Logo

Leonid Nikolajevič Andrejev (1871–1919), ruský prozaik a dramatik. Vystudoval práva, ale brzy se začal věnovat žurnalistice a literatuře. Zpočátku psal naturalistické povídky se sociální tematikou, později se stal představitelem ruského literárního expresionismu. Mezi jeho nejznámější díla paří povídky Fixní idea, Červený smích, Povídka o sedmi oběšených, Jidáš Iškariotský, Tma, románová alegorie Satanův deník, drama Život člověka, absurdní aktovka Černé masky, tragikomedie Ten, který dostává políčky.

Hrdinové jeho děl jsou často nuceni čelit hraniční situaci. Autor zkoumá, jak se zachovají a především jak blížící se neodvratná katastrofa zapůsobí na jejich psychiku, co z jejich charakteru zůstane. Často jsou konfrontováni přímo se smrtí, která u Andrejeva nikdy není jen ukončením lidského života, ale především měřítkem smysluplnosti lidského bytí.

Leonid Andrejev, jeden z nejpozoruhodnějších ruských spisovatelů přelomu 19. a 20. století, našel originální autorský styl na pomezí sociálního kriticismu, expresionismu a symbolismu, aby postihl tajemství lidské psychiky a ukázal, čeho všeho je člověk schopen. Pronikavý vhled, který uplatnil při zkoumání lidského individua ve vztahu ke společnosti, osvědčil i tváří v tvář nástupu bolševické revoluce. Odmítl ji. I když během první světové války toužil po společenské změně, svůj kritický postoj k bolševismu nezměnil. Zemřel v září roku 1919 ve Finsku.

Osoby a obsazení: Vilém II. (Eduard Cupák), zajatec (Jiří Schwarz), žena (Yveta Dušková), muž (Boris Rösner), komorník (Jan Kotva), velitel (Radan Rusev), van Ostyaen (Ota Sklenčka), Hamlet (Otakar Brousek ml.), voják (David Prachař), hlas (Hynek Nováček), hlas (Jindra Kvardová)

Překlad a dramatizace: Lucie Bělohradská
Hudba: Jiří Bulis
Dramaturgie: Marie Říhová
Režie: Ján Uhrin

Natočeno v roce 1987.

Spustit audio