Leonid Nikolajevič Andrejev: Deník 1914–19 (poznámky soukromého charakteru, jen pro mne)
Ve čtvrtek 12. září 2019 uplyne sto let od smrti Leonida Andrejeva (1871–1919), jednoho z nejsložitějších a nejrozporuplnějších autorů ruské literatury předrevolučního období. Ve vltavských Stránkách na dobrou noc při této příležitosti uvádíme četbu na pokračování z jeho deníkových zápisů. V podání Igora Bareše poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Leonid Andrejev se narodil v Orlu roku 1871. Po studiu práv v Moskvě a Petrohradě pracoval u soudu, psal soudničky, fejetony a recenze. Postupně se věnoval próze a dramatům. V líčení mezních a iracionálních situací – obnažujících člověka – navázal na psychologismus F. M. Dostojevského a na novelistu V. M. Garšina. Slohově jej lze částečně zařadit do širokého proudu expresionismu (Život Vasilije Fivejského, Červený smích), jeho dramatická tvorba bývá pokládána za prolog existencialismu, absurdity a grotesky (Černé masky). V Čechách byl oblíben a již od počátku dvacátého století překládán. Zemřel na srdeční infarkt v září 1919 ve Finsku.
Zde také napsal Deník 1914–1919, soukromý, patrně ne zcela určený k publikování. Je to textová mozaika, zaznamenávaná v různých obdobích dne, často v nocích, plných pochyb o možnosti psaní (týkajících se mimo jiné nedokončené prózy Satanův deník), o budoucím – nejen osobním – osudu. Občasné „dny blaha“ Andrejev nacházel v radosti z plavby na moři, ve fyzické práci v sadu. Dva obrozující živly, láska a moře, kontrastují s nebezpečnými událostmi blízké války a revoluce, s bolestně prožívanou tragédií decimovaného Ruska.
Střídají se zde polohy beznaděje, podněcované neurastenií a tělesnými bolestmi, bilancování a strachu o děti (jejichž transcendující sílu si Andrejev v nelehkých podmínkách finského útočiště uvědomoval) s láskou k vlasti a krátkodobou nadějí zachránit se plánovanou cestou do Spojených států.
Tímto dílem velké samoty a vystřízlivění z bývalé víry v revoluci (a naopak uvědomění si potřebnosti ruských reforem) procházejí pasáže obviňující bolševickou rozkladnou moc, „apostrofující“ vražedné dílo Lenina a Trockého (rovněž jejich „pomahače“, svého bývalého přítele Gorkého), kteří zničili Rus, ale i chvíle milostného snění, nadšení a opojení proměnlivou krásou přímořské krajiny.
Andrejevův Deník 1914–1919 – spolu s politickým esejem S. O. S., zoufalým provoláním světu o pomoc, napsaným v roce autorovy smrti – z ruštiny přeložila Ludmila Dušková a vydalo jej roku 1998 nakladatelství Brody.
Účinkuje: Igor Bareš
Překlad: Ludmila Dušková
Připravil: Vratislav Färber
Režie: Lukáš Hlavica
Natočeno v roce 2019.
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
