Kytice, my homeland. Inscenace zbavující Erbena zažitých kontextů lidové slovesnosti, folkloru i křesťanství
Vodník jako příšera z jezera a Polednice jako strašidlo, co unáší děti. Podle režisérky Elišky Říhové se Erbenova Kytice inscenuje stále stejným způsobem, a to jako prvoplánové děsivé pásmo balad. Sama vysoce cení metaforický jazyk textu a hledá v něm nové obsahy. Její nestandardní pojetí ikonické sbírky čeká pod názvem Kytice, my homeland 26. května premiéra ve vršovickém kulturním centru Vzlet.
Inscenace Elišky Říhové sleduje v Erbenových baladách vztah matky a dcery. Do hlavní role obsadila režisérka Michala Kerna: „Není pro mě zas tak důležité stylizovat se do role matky, spíš v sobě otevírám nějakou vrstvu mateřství – to, co v sobě má každý muž, a to je ta žena.“ Jak konkrétněji je inscenace koncipována, se dozvíte v reportáži.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Matky a jejich děti. Poslechněte si povídky českých spisovatelů
-
Jakob Wassermann: Kryštof Kolumbus – Don Quijote oceánu
-
Robert Harris: Otčina. Krimi příběh z alternativní historie, v níž válku vyhrálo Německo
-
Otakar Brůna, Zdeněk Zábranský: Hra soudního rady Wendlera. Kostka a Adamíra převrací vzorce chování
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
