Ohromná výhoda stáří je, že už vás nečeká nic než ten trapnej konec, říká Vratislav Brabenec
Už od středy můžete na Vltavě poslouchat novou Četbu s hvězdičkou. Budou to vzpomínky a tentokrát potěšíme všechny milovníky československého undergroundu. Nabídneme vám totiž dosud nepublikované deníkové prózy hudebníka a básníka, člena legendárních The Plastic People of the Universe Vratislava Brabence.
Na jaké období Vratislav Brabenec vzpomíná nejraději? „Na tohle. Stáří to je strašná sranda, protože teď můžu udělat cokoli. Třeba někoho, koho si lidi váží, tak ho klidně urazím, protože od něj nic nechci a už si nemohu zkazit kariéru, protože mě už nic nečeká. To je ohromná výhoda stáří, protože už vás nečeká nic než ten trapnej konec,“ říká.
V letošním roce to bude neuvěřitelných padesát let, co se na hradě Houska začala nahrávat jedna z nejslavnějších desek československé kultury Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned skupiny The Plastic People Of The Universe. Vratislav Brabenec na to vzpomíná následovně: „To nahrávání bylo příšerný. Hlavsa nám zakazoval při nahrávání pít. Kouřit jsme snad mohli, pít jsme nesměli. Dole v té správcovské místnosti pro nás Magor vařil bosáky, který se nedaly žrát. Ale my jsme si na to nahrávání koupili spoustu piv, a když jsme nahrávali druhý den, tak jsme se ptali, kde jsou ta piva, protože chybělo osmdesát piv. A Magor se jen tak usmál a říkal: ‚To jsem vypil při vaření.‛“
Poslechněte si celý rozhovor s legendárním členem The Plastic People of the Universe, hudebníkem a spisovatelem Vratislavem Brabencem.
Související
-
The Plastic People of the Universe ještě plastičtější: místo odřených kazet restaurovaná alba
Vladimír Lábus Drápal přichází do Artcafé, aby dal spolu s Ondřejem Ježkem nahlédnout do procesu remasteringu, kterým prošlo šest alb The Plastic People of the Universe.
-
Český underground
Jak vzpomínají členové kapely Plastic People of the Universe na inscenaci Rock&Rollu v Národním divadle? Jaký je rozdíl ve vnímání Stoppardových her u nás a v Británii?
-
Jan M. Heller: Hold undergroundu
Nebývá společensky přijatelné mluvit o věku, ale jsou situace, kdy je vhodné udělat výjimku. V roce 1989 jsem byl dvanáctiletý kluk.
Více z pořadu
![Anonymní autor/ka [Lucia Moholy?], Portrét Lucie Moholy, 1927. Papír potažený pryskyřicí, 11, 3 × 8, 1 cm | foto: Bauhaus-Archiv, Berlin](https://vltava.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/images/9fff53435821efcb70e92e50a9c83154.jpg?itok=3OCin7Ex×tamp=1719399623 "Anonymní autor/ka [Lucia Moholy?], Portrét Lucie Moholy, 1927. Papír potažený pryskyřicí, 11, 3 × 8, 1 cm | foto: Bauhaus-Archiv, Berlin")
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
