Kubistická báseň jako splněný sen. Nový překlad Pusté země připomíná, proč Eliotův text změnil kritické myšlení své doby

16. leden 2023

Mozaika

Významná modernistická báseň anglického básníka, esejisty a dramatika amerického původu a nositele Nobelovy ceny za literaturu Thomase Stearnse Eliota, známá u nás dosud jako Pustina, vyšla pod názvem Pustá země v novém překladu Petra Onufera.

Znáš nic, vidíš nic, pamatuješ si nic?

Přebal knihy Pustá země T. S. Eliota v překladu Petra Onufera|foto:Nakladatelství Argo

„Je to nesmírně obtížná báseň. Kdyby člověk chtěl rozklíčovat všechny narážky, musel by mít k ruce celého Ovidia, Vergilia, celého Shakespeara hlavně Antonia a Kleopatru, Danta ‒ Božskou komedii, pak indické Upanišády a tak dále. Ale nakonec jsem si uvědomil, že to není třeba. Jako každá velká báseň vás Pustá země dokáže zasáhnout, aniž byste byli schopni říct proč,“ líčí anglista Martin Hilský, který se autorovi věnoval třeba v knize Modernisté. A dodává: „Eliot úžasně pracuje s básnickým prostorem; je to skládačka západní kultury, s jejíž tradicí se autor vyrovnává, navíc je to fascinující mnohohlas. Je také zajímavé, že vznikla v rámci terapeutického procesu. Eliotova osobní krize se v ní pojí s otřesem západní civilizace z první světové války.“

Z jakých kořenů báseň vzešla a v čem tkví její význam? Jak zní a jak ji vnímat? Jakou odvahu vyžadovalo se pustit do nového překladu? O tom si s překladatelem Petrem Onuferem a anglistou Martinem Hilským povídala redaktorka Mozaiky Šárka Jančíková.

autor: Šárka Jančíková