Komu patří můj jazyk? O jazyku, státu a národnosti v době války a míru
Autor dokumentu David Vaughan hledá odpovědi na otázky kolem složitého vztahu mezi jazykem, národem a státní mocí. Dívá se do různých částí Evropy: do Irska, do Walesu, kde je velština klíčovou součástí národní identity. Do Prahy, kde německojazyčná kultura první poloviny 20. století byla z velké části židovská, anebo do Švýcarska, kde národní identita vůbec není postavena na principu jazyku.
Irové mají přísloví o Angličanech: Vy jste nám dali jazyk, a my jsme vám dali literaturu. Anglickým kolonizátorům se málem podařilo vyhubit starý irský jazyk, ale dnes má Irsko více laureátů Nobelovy ceny za literaturu než Anglie. Všichni psali v angličtině, ale ani jeden z nich se nestal anglickým spisovatelem. Angličtina nepatří Angličanům. Patří každému, který ten jazyk používá.
V 30. letech minulého století si Hitler chtěl přivlastnit němčinu jménem své vize o velkém Německu. Stejnou chybu dnes opakuje ruský prezident s ruštinou. Ale jazyk je víc než národ, a národ je víc než jazyk. Dějiny nám ukazují, že když se někdo rozhodne používat jazyk jako zbraň, dříve nebo později se ta zbraň obrátí proti němu.
Jedním z paradoxů ruské invaze Ukrajiny je, že vedla k nebývalému rozkvětu ukrajinské kultury a jazyku. Jak s černým humorem poznamenává jedna ukrajinská studentka v Praze, „Zvláštním způsobem Putinovi snad můžeme být i vděční, že díky němu si tolik našich lidí začalo být vědomo svého jazyka, své kultury a své nezávislosti.“
Ruský prezident tvrdí, že chce zachránit ruský element na Ukrajině, ale dělá všechno, aby ho znemožnil. Podobný zločin spáchal Hitler s němčinou v Praze. Ale jednou Putin nebude. Jak říká spisovatelka Elena Lappin: „Putin chce být cárem nového ruského impéria a přivlastnit si všechno, co je ruské, ale ruština Putinovi nepatří. Ruština je jazyk, který ještě bude žít po něm.“
Související
-
Pod čtyřmi vlajkami. Pozoruhodný příběh pražské židovské rodiny
Co má společného pražský rodák, architekt a designér Guido Lagus, světově proslulý dokumentarista Nick Broomfield a kameraman přírodovědných filmů Charles Lagus?
-
Na svobodě se musí pracovat. Barbara Day a její život na obou stranách opony
Název tohoto dokumentu parafrázuje slova Karla Havlíčka Borovského v článku, který napsal v revolučním roce 1848, a právě tímto citátem začíná kniha Barbary Day.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.