Na svobodě se musí pracovat. Barbara Day a její život na obou stranách opony

Barbara mapuje složitou roli divadla v kulturním, společenském i politickém životě národa. I když kniha je přesná a důkladná – jako všechno, do čeho se Barbara pouští – rozhodně není suchá. „České prostředí se stávalo pro Barbaru jejím domovským prostředím,“ říká dramaturg a rektor brněnské JAMU Petr Oslzlý, „a ona dnes patří nedílně i do českého divadla.“ Již více než 55 let se Barbara pohybuje kolem českého divadla a jeho příběh je do určité míry i jejím příběhem.

Dětství na faře

Barbara Day se narodila na severu Anglie krátce před koncem druhé světové války. Její otec byl anglikánský farář a Barbara vyrostla na vesnické faře u průmyslového města Sheffield.

Knihy Barbary Day|foto: David Vaughan

Ve škole se zamilovala se do divadla, ale rodiče nebyli nadšeni. „Nejdříve musíš studovat něco pořádného,“ říkali jí. V tom měla Barbara štěstí. Zrovna vznikal nový studijní obor Divadelní věda na univerzitě v Manchesteru, a Barbara patřila mezi jeho první studenty.

Barbaře ještě nebylo dvacet, když se seznámila se skupinou mladých herců z Československa na divadelním festivalu v Itálii. Setkáni bylo osudové. V roce 1965 se dostala do Prahy pomocí stipendia Britské rady a začala chodit na zkoušky divadla Na zábradlí. Vše bylo jinak než v Británii. Obdivovala neuvěřitelnou přesnost pohybu pantomimy Ladislava Fialky, a když se seznámila s Jan Grossmanem a Václavem Havlem, byla fascinována jiskrou, která přeskočila mezi herci a publikem při každém představení. Lída Engelová, která tehdy při slavné inscenaci Kafkova Procesu dělala asistentku režie Janu Grossmanovi, se stala její celoživotní přítelkyní.

Vlaštovka z Londýna

Barbara zažila rok 1968 včetně srpnové okupace v Praze, ale ani za normalizace nepřestala jezdit do Československa. Napsala o českém divadle disertaci, pro kterou na začátku 80. let natočila desítky rozhovorů s osobnostmi českého divadla, včetně těch, kteří už nesměli v divadle pracovat. Dokonce se jí podařilo složitě domluvit výpravy několika českých divadel do Británie. Kritici byli naprosto nadšení, když v roce 1985 hrálo brněnské Divadlo na provázku na Czechfestu, který Barbara organizovala v západoanglickém Bristolu.

Barbara Day|foto: David Vaughan

Barbara Day je velmi skromná, na první pohled působí až plaše, ale netrvá dlouho, než poznáte její výjimečnou vnitřní sílu. V druhé polovině 80. let Barbara koordinovala návštěvy filozofů a dalších akademiků a umělců z Británie a jiných západoevropských zemí, kteří tajně přednášeli na bytových seminářích v Československu. Šlo o mravenčí práci, která někdy byla i nebezpečná. Statní bezpečnost sledovala Barbaru při každé návštěvě, ale netušila, že nejezdí do Prahy a Brna jen aby bádala o dějinách divadla. Barbařina kniha Sametoví filozofové mapuje historii podzemních seminářů.

Před 25 lety se Barbara přestěhovala natrvalo do Prahy, a od podzimu roku 2019 má české občanství. Stále učí na vysoké škole, ráda předává své znalosti a zkušenosti mladým lidem, a rozhodně nevypadá, že by se chystala do důchodu. Svou výjimečnou inteligencí, pracovitostí a důkladností už více než půl století ve skromné tichosti zesiluje kulturní a akademické vazby mezi Británií a Československem.