Kings of Convenience - Declaration of Dependence - RECENZE

Kings Of Cenvenience už asi nikdy nebudou jiní. Třetí deska zní jako druhá a ta zněla jako první. Je snadné si vybavit zástupy kapel, o kterých lze říct totéž, a jen těžko hledat takovou, u níž by to vadilo tak málo jako u Kings of Convenience. Snažil jsem se být nepatetický a už se to nedaří. Nic naplat. Dokonce i The Whitest Boy Alive ve kterých působí Erland Oye jsou na dvou deskách stále stejní a trochu to mrzí, tady ne.

Declaration of Dependence se tedy nese v duchu někdy chytrých někdy zamilovaných textů, skladeb kde se k dvojici akustických kytar někdy přidá piano někdy smyčcové nástroje, ale oboje jen poskrovnu a zřídkakdy. Celé je to průzračně čisté a úmyslně autentické, takže když se někomu v dosahu mikrofonu skutálí propiska ze stolu, na desce to zůstane. A jak se nechal Erland Oye slyšet, je to doopravdy jejich nejrytmičtější deska a to i přes to, že bicí i perkuse byste hledali na Declaration of Dependence marně. Podsouvat vám tipy na nejsilnější skladby by bylo jaksi liché, protože se vám jednak může líbit některá z třinácti skladeb mnohem víc než Boat Behind nebo Renegade prostě proto, že vy nejste já a jednak prostě proto, že kvalita písní je tady na dnešní dobu až neuvěřitelně vyrovnaná. Severská scéna něžných akustiků a elektroniků v poslední době bohužel několikrát zklamala, Röyksopp nebo Ralph Myerz And The Jack Herren Band jsou v tomto případu bohužel jen jedni z mnoha. Je radost dočkat se někoho, kdo nejen že nezklamal, ale nadchnul stejně jako kdysi. Tváří tvář některým věcem se prostě patosu a nadšení ubránit nelze a to o povaze oněch věcí možná vypovídá možná ještě víc než slova samotná.

web kapely myspace kapely Kings of Convenience - Boat Behind