Kaznějov

Kaolin má jednu neobvyklou vlastnost - aby jeho výrobky byly skutečně krásné, musí být jemně modelován či kolorován. Úspěch dílny na výrobu porcelánu tak závisí nejenom na kvalitě suroviny, ale hlavně na kvalitě designérů a umělců. Často se stává, že tito umělci svým citem zasáhnou celé své okolí. Pozná se to na zámeckých sbírkách, koncepci velkých zahrad, na omalovaných porcelánových plaketách na hřbitovech i na jakémsi uměleckém duchu, který v těchto místech přetrvává nejspíš z toho důvodu, že zdejší lidé si navykli používat krásné věci.

Ve starších dobách se kaolinová surovina dobývala pomocí šachtic a štol. Štoly místy přecházely do velkých komor, jaké dodnes stojí v Nevřeni na sever od Plzně, anebo do tzv. "cylindrů", neboli válcovitých komor. První plavírny kaolinu byly nesmírně prosté - jednalo se o dlouhé žlaby, ve kterých se v horní části usazoval písek a v dolní části kaolin. Pokud kaolin obsahoval hodně křemenného prachu, využíval se např. na nádobí nebo obecně na masivní výrobky, ale čistý bílý a vazký kaolin sloužil k výrobě uměleckých předmětů. Kvalitní výrobky se obvykle dají poznat podle způsobu, jak umělec zachází se světlem. I zcela bílé předměty působí živým dojmem díky struktuře vzniklé odrazem světla na různě orientovaných plochách.

Na jedné umělecké dílně v plaském klášteře nás holandští umělci upozornili na barvu, která je pro nás tak běžná, že nám zcela zevšedněla, ale jim přišla specifická pro Čechy a nesmírně krásná. Jedná se o žluté okrové barvy, které byly v Plasech a na dalších místech vyráběny z pálených železitých okrů, jaké vystupují v okolí kaolinových ložisek. Pokud tuto barvu srovnáme se současnými barvami, všimneme si nějakého pohybu živosti, zatímco moderní barvy jsou sice pastelové a zcela jednolité, ale zároveň nudné a mdlé. Přítel Vladimír se domnívá, že to je tím, že staré okrové a vápnité barvy obsahují i poměrně velká písečná zrna. Barva trochu omokne, zrnka křemene začnou vyčnívat nad povrch, přitahují a nerovnoměrně odrážejí světlo, fasáda domu se mění podle ranního či odpoledního osvitu a ročních dob.

Bílý kaolin nás tak učí něčemu podobnému jako bílé barokní sochy - porozumět kvalitě světla. Přírodní okry nám pomáhají rozlišit živé a mrtvé barvy. Krása je věru v oku vidoucího, v srdci rozlišujícího a v pohybu neovlivnitelného světla.