Karel Hvížďala: Milan Kundera není ryba
V povídce Eduard a Bůh ze Směšných lásek, která vyšla poprvé v roce 1969, říká jedna kunderovská postava svému bratrovi:
„Potkáš se s bláznem, který bude tvrdit, že je ryba a my všichni jsme ryby. Budeš se před ním svlékat a ukazovat mu, že nemáš ploutve?“
Čtěte také
A pak dodá: „Kdybys mu říkal jen a jen čirou pravdu, jen to, co si o něm myslíš, přistoupil bys na vážný rozhovor s bláznem a sám by ses stal bláznem.“ Vyslovme tedy hypotézu, podle níž Milan Kundera tváří tvář svým příležitostným soudcům nemá v úmyslu dokazovat, že není ryba. A že jeho kniha nemá ploutve. Vždyť tento neklidný a jasnozřivý spisovatel je zvyklý být sám.
To je citát z eseje Jeana-Paula Enthovena Dvacet dvě úvahy o poklidném neklidu Milana Kundery. Autor je francouzský spisovatel a literární kritik, který zastává pozici ředitele vydavatelství Grasset a Fasquelle. Citát je z textu, který napsal do publikace Moravské zemské knihovny s názvem Dílo Milana Kundery v překladech.
Stačí si prolistovat tuto více než třísetstránkovou knihu, aby člověku došlo, proč tomu tak je. Všechny jeho knihy byly přeloženy do 33 až 39 jazyků a vyšly v mnoha vydáních. Například právě směšné lásky mají 274 vydání, Žert 284 a Nesnesitelná lehkost bytí, která byla zfilmována režisérem Philipem Kaufmanem, nejspíš kvůli tomu byla vydána ve 44 jazycích a měla celkem 426 vydání.
Čtěte také
Podobný úspěch zaznamenaly na trhu i jeho esejistické knihy. Nejznámější je jeho francouzské vydání Umění románu, které s původním českým vydáním, které se zabývalo Vladislavem Vančurou, má společný jen název a bylo přeloženo do 35 jazyků a mělo 121 vydání.
A jeho jediná divadelní hra, kterou povolil po svém odchodu do exilu inscenovat v zahraničí, Jakub a jeho pán s podtitulem Pocta Denisu Diderotovi: ta byla přeložena do 26 jazyků a měla 62 vydání. Ten podtitul je důležitý, protože právě Diderot Milana Kunderu přivedl ke karteziánskému románu a la these, z kterého vycházel při komponování prvních povídek.
Za připomenutí stojí i to, že v Československu měla premiéru na začátku 70. let, tedy v době, kdy už Kundera nesměl publikovat. Hru proto podepsal režisér Evald Schorm, režíroval ji v Ústí v Činoherním studiu Ivan Rajmont, po roce 1989 umělecký ředitel Národního divadla a v hlavních rolích se nezapomenutelně předvedli Jiří Bartoška a Karel Heřmánek.
Čtěte také
Vrátím-li se k eseji Enthovena, který jednomu z nejpřekládanějších autorů na světě věnoval svůj esej, tak v závěru tohoto textu čteme:
„(Život) vybrousil u pana Kundery instinktivní nedůvěru. Z toho plyne způsob, jak zařizuje všechny režijní detaily, dříve než se s námi rozloučí. Francouzi ho můžou přehlížet, Češi s ním mohou vést spory. Kašle na to. Od svých současníků očekává jen úsilí při četbě.“
Nejposlouchanější
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
-
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
