Karel Hvížďala: Anna Fárová a morálnost fotografie

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Anna Fárová 27. července 1995

„Krása fotografie je téhož druhu, jako krása aeroplánu nebo transatlantického korábu či elektrické žárovky.“ Nebo: „Morálnost fotografie shledávám v reálnosti a pravdivosti. Pokud se snaží být „uměleckou“, připadá mi, že fotograf lže.“

To jsou slova Anny Fárové, která založila fotografickou sbírku Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, do jejíž sbírek se jí podařilo sehnat kolekce fotografií Alfonse Muchy, Jindřicha Štýrského, Františka Drtikola či Josefa Sudka a uspořádala výstavy světově proslulých fotografů Wernera Bischofa, Andrého Kertésze, Elliotta Erwitta či Roberta Doisneau.

Anna Fárová v Sudkově ateliéru, 1979

S těmito fotografy ji ale seznámil její přítel Henri-Cartier-Bresson, s nímž ji zařídil první setkání její otec, český diplomat, který pracoval v Paříži, kde se Anna Fárová 1. června 1928 narodila. Francouzština byla její druhou mateřštinou.

Vystudovala historii umění na Karlově univerzitě a za manžela si vzala malíře Libora Fáru, který tehdy patřil do skupiny surrealistů, v níž se úzce spřátelil s Mikulášem Medkem a Josefem Istlerem a později mezi jeho a tudíž i Aniny přátele patřil i Josef Topol, Václav Havel a režisér Jan Grossman.

V jejím posledním ateliérovém pražském bytě nad Hlavním nádražím visela v kuchyni nad jídelním stolem kresba Mikuláše Medka. Tuším, že šlo o jednu ze skic k obrazu Senzitivní akce, kterým stála Aneta Fárová modelem v letech 1953 a 1954.

Kromě toho, že doma představovala zahraniční umělce a naopak ve světě české fotografy, přímo ovlivnila minimálně dvě generace českých a slovenských fotografů. Generaci, kam patřili lidé, jako jsou či byli Holomíček, Lutterer, Malý, Poláček, Šimánek či Štecha, uspořádala v roce 1981 výstavu v Plasech.

A v roce 1988 v Činoherním klubu iniciovala výstavu o deset let mladším fotografům, jako jsou Stano, Prekop, Cihlář, Caban, Pinkava a další dnes velmi známí fotografové.

A o rok později už zase v Uměleckoprůmyslovém muzeu, z kterého musela odejít po podpisu Charty 77 a kam se vrátila po roce 1989, představila svého přítele Josefa Koudelku, známého hlavně fotografiemi ze srpna 1968 a Romů, který v Praze vystavoval poprvé po dvaceti letech strávených v emigraci.

A protože počátkem roku uplynulo deset let od její smrti a média to většinou ignorovala, připomínám její práci. Anna Fárová zemřela 27. února ve Slavonicích, kam se přestěhovala koncem 90. let z  Prahy a kde vybudovala muzeum svého manžela Libora Fáry.