Karel Hvížďala: Louskáček na faleš obalenou emocemi

Jenže podobné nebezpečí pro naši civilizaci představuje i falešná informace obalená emocemi, která se šíří ve veřejném prostoru podobně rychle. Odvádí občany od skutečných problémů. Zatímco proti virům bojují lékaři, proti fake news, tedy falešným informacím bojují intelektuálové.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Ivan Wernisch, poeta natus a jeho alter ego

Jejich práce působí jak louskáček na umělý emocionální obal, aby z něj vyskočila zjevná faleš. A přesně o to se snaží kniha nakladatelství Prostor Aleše Lederera Rozhovory přes rozbouřené moře, která vyšla k 30. výročí tohoto vydavatelství. V knize těch rozhovorů najdete dvanáct, jenže rozsah ranní úvahy mi bohužel nedovoluje se všemi rozhovory zabývat: musím být stručný.

Tak třeba nedávno zemřelý Luboš Dobrovský poukazuje na záludnost tzv. ekonomické diplomacie, tedy obchodování s Ruskem, protože „ekonomická závislost může být zneužita k vydírání, proto by bylo na místě spíš zmrazit obchodní vztahy s Ruskem.“ Nebo Šimon Pánek zase upozorňuje na to, jak umělé konstrukce odvádějí pozornost od skutečných problémů, když „jsme se stali zemí, která má jeden z nejmenších počtů žadatelů o azyl, ale zároveň největší strach z uprchlíků.“

A Petr Pithart strhává masku našim politikům, kteří by chtěli být intelektuály, „ale nejsou jimi, protože v nich není odvaha k otázkám a k pochybnostem. Oni si myslí, že intelektuál cituje a odkazuje k autorům.“

Čtěte také

Karel Hvížďala: Záumný Petr Borkovec

Nejpodstatnějších otázek se ale – alespoň dle mého soudu – dotýká ústavní právník Jan Kysela, když rozebírá, jak je naše ústava obcházena, porušována nebo významově tunelována. Ústava sice říká, že co není zákonem přímo zakázáno, je dovoleno, ale: „To je vzkaz občanovi. Občan má v právním státě primát před státem. Jenomže prezident republiky není občan, ale monokratický státní orgán. Potom se na něj vztahuje jiná téze, která je v ústavě k dohledání, a to, že státní orgán může dělat jen to, co mu zákony umožňují. Je mu dovoleno pouze to, co je zákonem stanoveno.“

Pokud toto prezident nerespektuje, dovozuje Jan Kysela, nejde již o projevování přirozené svobody, ale svévole. Ta je ale již od 17. a 18. století mezi klasiky ústavního myšlení považován za něco zcela nepřijatelného. Je atributem despocie.

A tady někde je hlavní příčina dnešních problémů v našem státě, kterou politici maskují umělými problémy, které obalují slupkou emocionálních výroků. Můžeme si za to my občané, učitelé a novináři sami, když nepřipouštíme dost prostoru řádným debatám o ústavě, když jsme nepřesvědčili občany o tom, jak je ústava důležitá a hlavně, že je naše. Že existuje proto, aby občana chránila před státem.