Karel Hvížďala: Kalinova hluboká města
Dobré město z pohledu architekta je takovém město, které má hodně MÍST a málo NEMÍST.
To je věta, která mi utkvěla v paměti po přečtení knihy Pavla Kaliny Hluboké město s podtitulem Moderní metropole jako druhý Řím. Autor rozděluje města na hluboká, která mají hodně Míst, a plochá. Plochá města jsou taková, která mají jednu strukturální úroveň. Naopak hluboká města jsou taková, která disponují velkým bohatstvím nejrůznějších stylů a symbolů, které vytvářejí místa s velkým M.
Čtěte také
Kniha vykládá sémantiku 17 měst včetně Prahy. Ta podle profesora Kaliny působí velice silným dojmem. Důvod je zřejmý: její základní krajinná konfigurace, kterou určuje protiklad řeky a hory, horizontály a vertikály, země a nebe, pohybu a stálosti, vyjevuje archetypální ustavení lidského bytí.
Tak Praha vypadá zdálky, při bližším pohledu však můžeme v roce 2019 zahlédnout problém: ten nastal ve chvíli, kdy byl zcela potlačen či úplně eliminován druhý člen opozice, tedy tradiční „historizující“ architektura, a funkcionalismus jako nový „mezinárodní styl“ začal dominantně diktovat utváření architektury velkých měst.
K tomu došlo u nás poprvé po druhé světové válce. Tehdy převážilo ryze technokratické vymazání jakýchkoliv ohledů, postupnou redukcí domu a města na špatně fungující levný stroj, který se po roce 1989 zase pozvolna, a to čím dál tím víc, stal místem sémantické plochosti: byl proměněn na svatostánek komercialismu.
Čtěte také
Protože je možné město číst jako knihu dějin, architektura vždy představuje nějakou formu paměti. Vztah nového ke starému může nabýt podoby negace. Jenže celá paměť města by neměla být pouze negací, protože paměť je podmínkou identity.
Pomáhá nám odpovědět na základní otázky: odkud přicházíme, kdo jsme a kam směřujeme. I to směřování má jistou vypovídací hodnotu o stavu společnosti, a proto i z nerealizovaných projektů je možné vyčíst, v jaké době jsme žili: V 50. letech měla vést z Prahy do Českých Budějovic silnice rámovaná sousošími, která by znázorňovala na věčné časy naši šťastnou cestu k socialismu.
Kolem roku 1968 architekt Gorazd Čelechovský se svým týmem pracoval na dodnes nepřekonaném projektu satelitního města budoucnosti pro 350 tisíc lidí, které mělo stát nad soutokem Sázavy a Vltavy. Satelit měl tvořit uzavřený systém, který nenarušuje přírodní rovnováhu.
A i současný nápad pana premiéra postavit v Letňanech vládní čtvrť, která by tím ještě více zploštila Prahu, je jasnou výpovědí o stavu jeho mysli. O tom již kniha nepíše, ale vnímavějšího čtenáře k podobným úvahám může inspirovat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
