Kainarovské album Karla Plíhala

Nejinak je tomu v případě nové Plíhalovy desky, o které se mluvilo už v době, kdy samorostlý kytarista a půvabně "neohrabaný" zpěvák, mezitím značně zpopularizovaný rolí v Zelenkově Roku ďábla, vydával svou zřejmě nejlepší nahrávku Králíci, ptáci a hvězdy, tedy před přibližně osmi lety. Plíhalova novinka Nebe počká, obsahující písně z pozůstalosti českého básníka, leč rovněž skvělého muzikanta a textaře Josefa Kainara, se na trhu objevilo zničehonic, bez velké reklamy - jako by se vlastně vůbec nic zvláštního nestalo. Opak je pravdou.

Nové CD Karla Plíhala Nebe počká|foto: Týdeník Rozhlas

Josef Kainar (1917-1971) je v historii české populární hudby poněkud paradoxně zapsán hlavně jako spolupracovník rockových skupin Framus Five a Flamengo, jejichž alba Město Er, respektive Kuře v hodinkách na samém sklonku svého života coby textař zásadně ovlivnil. Jenže spoluautor Mišíkova hitu Stříhali dohola malého chlapečka měl k hudbě blízko od svých studentských let: textoval již za okupace, po válce psal písničky k divadelním hrám a v 60. letech se sblížil se šansoniérským kroužkem kolem Rudolfa Pellara a Jaroslava Jakoubka. Z Kainarova bohatého hudebního odkazu Plíhala zajímala především jeho raná tvorba, texty na předválečné evergreeny typu Miss Otis Regrets, Deep Purple, Diga, Diga do, Dinnah nebo Pennies from Heaven, ale i první skladatelské pokusy sotva dvacetiletého mladíka, jehož zjevný básnický talent se v českých verzích zahraničních standardek přece jen nemohl projevit naplno. Nad aranžemi Plíhal příliš nebádal, vystačil si pouze s kytarou (ovšem mnohem vynalézavější než na jeho starších deskách) a ponechal písním jejich původní náladu. Porozuměla jim i hostující Zuzana Navarová, která na CD nazpívala hned pět skladeb včetně Černé káry, která v jejím podání za slavnou verzí Evy Olmerové nikterak nezaostává.

Josef Kainar|foto: Týdeník Rozhlas

Řada hudebníků má ve své diskografii desku, obsahující výhradně převzatý materiál - jakousi uctivou poklonu svému kolegovi či předchůdci. Ty desky většinou nestojí za mnoho. Album Nebe počká je jiného druhu, většina Kainarových či Kainarem otextovaných písní tu zcela souzní s Plíhalovým autorským rukopisem, až má posluchač pocit, že se v nahrávacím studiu sešli oba dva. A z takového "setkání" přirozeně nemůže vzejít špatné dílo.