Joseph Roth: Jahody

„Na tento den jsme čekali. Jahody musely být zralé.“|foto: Fotobanka Pixabay

Rakouský spisovatel, berlínský žurnalista a odpůrce nacismu Joseph Roth (1894–1939) psal elegie za staré Rakousko, za mizející středoevropský svět, ale také prorocké dopisy přátelům, plné sympatií, povzbuzení i kritičnosti vůči jejich sebeklamům.

Rothův esej s názvem Jahody je stylizovaný vnitřní monolog obyvatele malého východoevropského města, žalozpěv za mizející svět, který měl sice do idyly daleko, ale byl ve svém trvání v podstatě harmonický. Z vypravěčovy perspektivy cítíme nostalgii i jasnozřivé vědomí událostí, které přicházejí.

Moji krajané milovali přírodu, ne pro ni samu, ale pro plody, kterými je obdarovávala. Na podzim vyráželi do polí péci brambory. Na jaře putovali do lesů na jahody. Podzim sestával z tekutého zlata a stříbra, z větru, havraních hejn a lehkých mrazíků. Byl dlouhý skoro jako zima. Listí zežloutlo v srpnu a v prvních zářijových dnech už leželo na zemi. Nikdo ho nehrabal. Až v západní Evropě jsem viděl, jak je podzim shrabáván do řádných hnojišť.
Joseph Roth: Jahody

Účinkuje: Jaroslav Someš

Překlad: Milan Tvrdík a Michael Hofmann
Připravil: Petr Turek
Režie: Petr Mančal

Natočeno v roce 2013.