Josef Kajetán Tyl: Dobré přísloví

Josef Kajetán Tyl se narodil 4. 2. 1808 v Kutné Hoře. Od roku 1822 studoval na akademickém gymnáziu v Praze, v roce 1826 přešel do gymnázia v Hradci Králové, kde bydlel u Václava Klimenta Klicpery. Poté (od roku 1828) krátce studoval filozofii v Praze. V roce 1829 ze studií odešel a putoval s kočovnými divadelními společnostmi po Čechách i v zahraničí. Od roku 1831 žil v Praze, kde redigoval beletristický časopis Květy (1833-1845), lidovýchovný časopis Pražský posel (1846-1847), Sedlské noviny (1848). Počátkem 40. let se rovněž pokoušel vydávat čtenářsky náročnější časopis Vlastimil. V letech 1846-1852 byl dramaturgem českých her ve Stavovském divadle. V revolučním období roku 1848 byl zvolen poslancem říšského sněmu. Po porážce revoluce jako politicky nespolehlivý nedostal divadelní koncesi, a až do své smrti provozoval kočovné divadlo.

Nejvýznamnější část Tylovy tvorby zaujímají dramata, v nichž se zaměřoval hlavně na národní a sociální problémy české společnosti. Jeho původní hra Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka (1834) je významná tím, že v ní poprvé zazněla Škroupova píseň na Tylova slova Kde domov můj, která se stala národní hymnou. V dramatických obrazech ze života Paní Marjánka, matka pluku (1845), Pražský flamendr (1846), Paličova dcera (1847), Bankrotář (1848), Chudý kejklíř (1848) se zabýval sociální tematikou - kladné lidové postavy zde slouží jako příklad mravní čistoty a poctivosti. Vrcholem Tylovy dramatické tvorby jsou dramatické báchorky Strakonický dudák (1847), Tvrdohlavá žena (1849), Jiříkovo vidění (1849) a Lesní panna (1850), kde Tyl zachycuje nedostatky lidské povahy. Na soudobé politické, ale i sociální problémy reagoval Tyl ve svých historických dramatech Kutnohorští havíři (1848), Jan Hus (1848), Krvavé křtiny čili Drahomíra a její synové (1849), Žižka z Trocnova (1849), Měšťané a študenti aneb Oblehnutí Prahy od Švédů (1850), Staré Město a Malá Strana (1855) ad.

Tyl je rovněž autorem prvního českého románu Poslední Čech (1844) (kritizovaného Karlem Havlíčkem), historických povídek, v nichž je zřetelná inspirace V K. Klicperou a W. Scottem a které jsou, stejně tak jako historické drama, vztaženy k současnosti, povídek vlasteneckých i menších prozaických žánrů jako satira, cestopis, portrét, črta. Josef Kajetán Tyl zemřel 11. 7. 1856 v Plzni.