Josef Haslinger: Fiona a Ferdinand
Povídka uznávaného rakouského spisovatele, esejisty a univerzitního profesora v podání Lukáše Hlavici. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Josef Haslinger, narozený roku 1955 ve Zvettlu v Dolním Rakousku, je uznávaným německy píšícím prozaikem i literárním a divadelním teoretikem. Po letech působení na univerzitě v německém Kasselu přijal angažmá na lipské univerzitě, kde přednáší estetiku literárního díla.
Jeho nejznámějším dílem je román Bál v opeře (Opernball, 1995), který znají televizní diváci v německy mluvících zemích i jako třídílný televizní film. Kniha s názvem Phi Phi Island (2007) přináší svědectví o tsunami v Thajsku, kde o Vánocích 2004 s rodinou málem přišel o život. V roce 2012 vyšel v českém překladu román Jáchymov, inspirovaný osudem Bohumila Modrého, brankáře hokejového týmu, který vedle dalších úspěchů vybojoval pro Československo zlatou medaili na mistrovstvích světa v letech 1947 a 1949. Nedlouho po těchto vítězstvích byli hokejisté zatčeni a ve vykonstruovaném procesu odsouzeni, sám Modrý k patnácti letům v uranových dolech.
Josef Haslinger je držitelem řady ocenění, v roce 2000 získal Literární cenu města Vídně a v témže roce čestné uznání rakouských knihkupců. Povídka Fiona a Ferdinand, kterou nabízíme na Vltavě, vybíráme z knihy Stěhovaví ptáci, jež vyšla ve Vídni v roce 2006.
Účinkuje: Lukáš Hlavica
Z vlastního překladu připravila: Magdalena Štulcová
Režie: Dimitrij Dudík
Natočeno v roce 2009.
Nejposlouchanější
-
Nebeský fotbal a Zastaveníčko. Dvě povídky G. B. Shawa
-
Michael Frayn: Kodaň. Frej, Galatíková a Rösner ve hře o vědě, přátelství a neurčitosti věcí
-
Lev Nikolajevič Tolstoj: Vojna a mír. Epochální dílo a společenská kritika z napoleonských válek
-
Ludvík Vaculík: Stará postel. Fascinující intimní próza připomíná 100 let od narození autora
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.