Johann Wolfgang Goethe: Básně (5 částí)

Johann Wolfgang Goethe na portrétu J. K. Stielera v roce 1828

Na příkladu pěti básní, jež tvoří zásadní milníky v Goethově básnickém díle, ukáže germanista Štěpán Zbytovský Goethova poetická východiska, zdroje jeho inspirace i jeho básnické vyrovnávání se s přírodou a světem.

Z ranných básní uslyšíme Vítej a sbohem z Písní Sessenheimských, verše, jež Goethe adresoval mladé Friederike, dceři alsaského faráře. Báseň svým přirozeným tónem vybočuje z dobové konvence a činí z Goetha lyrika nového stylu.Hymnus Prometheus zobrazuje génia jako originálního tvůrce, Goethe v ní polemizuje s určitou představou boha, jak ji předává náboženství, a posouvá svoji vizi božství blíže k všemocné přírodě.Jednota přírody a člověka je v podtextu Metamorfózy rostlin, básně, která je spíše veršovanou esejí. Goethe v ní mistrně dokazuje, že přírodu lze pochopit jako celek, když porozumíme jejím univerzálním zákonitostem. V básni čteme i silný erotický podtext, živočišné naplnění lásky k Christianě, jež je adresátkou a jež se stala Goethovou manželkou.Ve svých básních Goethe reaguje i na dobovou filozofii, na vztah individua a univerza – to je i téma básně Jedno a vše.Cyklus uzavře slavná Elegie, báseň o nenaplněné lásce k Ulrice von Lewetzow, která má vztah k Mariánským Lázním a vůbec k Čechám. Goethe se v ní loučí s erotickou láskou, která pro něj – i pro jeho dílo – tolik znamenala.