Jiří Mahen: Kratochvilná historie

Jiří Mahen (vl. jm. Antonín Vančura, 1882-1939) patřil k družině anarchistů kolem S. K. Neumanna a jeho „olšanské vily“. Od roku 1902 publikoval v Novém kultu a dalších anarchistických a socialistických časopisech. Od roku 1907 působil jako suplent na středních školách na Moravě, v roce 1910 se trvale usadil v Brně.

Vyvíjel zde rozsáhlou a všestrannou kulturní činnost - byl redaktorem Lidových novin, režisérem a dramaturgem brněnského Národního divadla, učil na brněnské konzervatoři, pracoval jako knihovník a posléze se stal ředitelem brněnské Městské knihovny. V důsledku německé okupace a také osobní psychické deprese ukončil svůj život sebevraždou.

Literární dílo Jiřího Mahena je velmi různorodé tematicky i žánrově. Z povídkové a drobné prozaické tvorby připomeňme soubor jeho próz Podivíni, Díže nebo Rybářská knížka, věnovaná vodě, rybám a rybaření, knihu črt a vzpomínek Hercegovina. Na pomezí prózy a eseje je Měsíc, třicet krátkých fantaskních dialogů, jež jsou stylizovány jako vypravěčovy hovory s Měsícem. Významné je také autorovo svědectví nazvané Kapitola o předválečné generaci.

Humorně laděná próza Kratochvilná historie vyšla poprvé v Lidových novinách roku 1911. Odehrává se v divadelním prostředí a líčí potíže méně talentovaného autora s přijetím a uvedením hry v divadle a jeho zápolení s řediteli a cenzory.