Ještě nebylo vše řečeno. Rudolf Firkušný, klavírista světové pověsti

8. únor 2022

Akademie

U příležitosti 110. výročí narození výjimečné osobnosti hudebníka, pedagoga a také otce hovoří Veronique a Igor Firkušní a klavíristka, Firkušného studentka Sarah Davis Buechner. V pořadu byly použity nahrávky, které vznikly ve spolupráci Rudolfa Firkušného s dirigenty, sólisty a komorními hráči světových jmen.

Vy nejste klavírista, ale muzikant!

Arturo Toscanini o Rudolfu Firkušném

„Nejnověji se v New Yorku jako mimořádný pianistický talent uplatnil Kurzův žák Rudolf Firkušný, jehož činnost a úspěchy za války si zaslouží zvláštního zdůraznění…. Teprve Firkušný upozornil na bohatství Smetanových Polek a Českých tanců“, uvádí v knize Hudba v Americe z roku 1948 Jan Löwenbach, český advokát, spisovatel a hudební kritik. Díky Firkušnému interpretačnímu mistrovství se česká hudba prosazovala v USA také po 2. světové válce, a to hlavně skladby Dvořáka, Janáčka a Martinů, ale i Josefa Suka nebo Jana Nováka či Pavla Bořkovce.

Čtěte také

Veronique Firkušná-Callegari: Číst jsem se naučila z pohádek Boženy Němcové

Před deseti lety, 11. února 2012 si hudební svět připomněl 100 let od narození nejslavnějšího českého klavíristy 20. století Rudolfa Firkušného. Při té příležitosti se exkluzivně pro Český rozhlas o svém otci rozpovídala Veronique Firkušný, jak se v USA dcera nejznámějšího českého klavíristy představuje. Mluvila o láskyplném hnízdu, které jí i jejímu bratrovi Igorovi vytvořili rodiče, o českém ostrově uprostřed Manhattanu. Prozradila také, že Rudolf Firkušný „vzhlížel“ ke třem osobnostem: Leoši Janáčkovi, od svých pěti let byl jeho žákem, T. G. Masarykovi, který podporoval jeho studia zvláště v zahraničí a dalším velkým vzorem jejího otce byl dirigent Arturo Toscanini, kterého poznává Firkušný už v New Yorku. Rudolf Firkušný odmítl vycestovat do nacistického Německa a hrát před Adolfem Hitlerem, a proto odchází z vlasti do Paříže, následuje emigrace do USA.

Rudolf Firkušný, Philadelphia Orchestra, prosinec 1969|foto:Adrian Siegel, Courtesy of the Juilliard Archives

Firkušného přání vrátit se domů a koncertovat ve svobodné zemi se vyplnilo v roce 1946, na prvním Pražském jaru, pak až v roce 1990. K některým momentům se ve vyprávění Veroniky Firkušné vrátíme, ale mnohé bude doplněno o autentické vzpomínky Firkušného studentky, dnes klavíristky usídlené ve Filadelfii Sary Davis Buechner, která u Firkušného studovala na Juilliard School v první polovině 80. let. „Vypadal vždy jak filmová hvězda: elegantní, krásný muž aristokratického vzhledu… Když jsme se viděli naposledy, to bylo asi dva roky před jeho nečekanou smrtí, mám před očima obraz usmívajícího se, hrdého muže jiskrných očí, radostného, zamilovaného do života a hudby.“

Čtěte také

Připomeňte si světového pianistu Rudolfa Firkušného. Od jeho narození uplynulo 110 let

Letos si připomínáme 110 let od narození Rudolfa Firkušného a zároveň 10 let trvání Festivalu Rudolfa Firkušného v Praze. V roce 1990, u příležitosti udělení čestného doktorátu Karlovy univerzity, pronesl Firkušný i tato slova: „Hudební interpret stejně jako filosof je zaměstnán věčným hledáním smyslu lidské existence. Kdybych si po celý svůj život tyto otázky nad partiturami nekladl, musel bych považovat svůj život za promarněný a svoji klavírní hru za zbytečnou.“