Jednoho dne přijde den, kdy den nepřijde

Výstavu můžete navštívit do 29. prosince. S kurátorem Futury, Michalem Novotným, o expozici natáčel Karel Oujezdský.

Co je společným jmenovatelem vystavených děl?

Tentokrát je to hlavně postava kurátora výstavy. Milovan Farronato je extravagantní Ital, ředitel Fiorucci Art Trust, slavné značky džín. Jeho vztah k umění, jeho osobní příběh, kde umělce na své cestě potkal. Výstava nemá jasné téma, spíš je pocitová, estetická. Možná někdy až trochu formálně, ale v dobrém slova smyslu.

Čím se řídil výběr autorů?

Převažují zvukové instalace, protože nemáme mnoho peněz. Transporty ze vzdálených zemí by byly problematické. Kurátor ale zároveň chtěl, aby byla výstava hudební, veselá a ne moc barevná. Je k vidění hodně bílé, černé, šedé, méně viditelné na jednu stranu, ale na druhou stranu je tu jako protiváha veselá hudba.

Které z projektů vás nejvíc zaujaly?

Projekt americké umělkyně Crystal Z. Campbell – má specifickou metodu, kdy obaluje různé věci do velmi tenké slupky porcelánu, nechá je vypálit a během procesu vypalování limožského porcelánu, při kterém teplota stoupá nad 2 000 °C, se vypaří nebo zmizí. Zůstanou jen některé fragmenty, které se spečou do porcelánu. Zůstává částečně otisk, částečně se kostra nebo tvrdé části do výsledku promítají, roztaví a zmizí. Výsledek je opravdu esteticky velmi silný.

Z hudebních instalací je určitě zajímavá ta, která jako první uvítá návštěvníky při vstupu do galerie. Instalace Liliany Moro hraje padesát verzí písně Liliana Moro Ciao Bella, což je slavná partyzánská píseň, která byla přeložena do mnoha jazyků a je dostupná ve všech možných žánrů. Píseň se jmenuje Bez konce, další budou ještě přidány. Píseň má mnoho verzí, od klasického pojetí přes rockové, metalové po všechny možné. Pokud návštěvníci mají chuť a čas u této instalace 50 minut vydržet, mohou si poslechnout různé variace téhož textu a téže melodie.

Co byste řekl ke zvukové instalaci Příběh zpěvačky?

Tak se slavná americká píseň Somewhere Over the Rainbow, autorem díla je Christodolous Panayiotou. Píseň je od zpěvačky Judy Garland, která se stala slavnou v 50., 60. letech. Umřela velmi mladá, v 46 nebo 47 letech, jako většina rockových hvězd v důsledku celkového vyčerpání organismu, alkoholu, drog a únavy. Autor zremixoval a překryl dvě verze písně – první, když je zpěvačce 16 let, a poslední známou verzi, kterou zpívala před smrtí.