Když se návrat do minulosti stane nebezpečnou kolektivní touhou. Časokryt v Divadle na Zábradlí
Co se stane, když se touha po návratu do „šťastnějších časů“ stane kolektivním přáním celé společností? Toto znepokojující téma řeší ve svém románu Časokryt bulharský autor Georgi Gospodinov, který za něj získal Bookerovu cenu. Autorskou adaptaci románu připravil pro Divadlo na zábradlí režisér Jan Mikulášek a dramaturgyně Dora Štědroňová.
Inscenace Časorkyt se obrací k tématu paměti, nostalgie a vztahu jednotlivce k dějinám v době, kdy se minulost stává nejen osobní vzpomínkou, ale i politickým a společenským nástrojem. Hlavní postava Gaustin nachází způsob, jak zakládat tzv. kliniky času – prostory, kde se lidé trpící ztrátou paměti mohou vracet do období, v němž se cítili bezpečně a spokojeně. Zpočátku terapeutický experiment se však postupně proměňuje v symptom hlubší krize.
„Gospodinov s obdivuhodnou lehkostí zkoumá téma kolektivní i individuální paměti. Z drobných příběhů, poznámek a postřehů se mu daří vytvořit kompaktní a působivý celek. Ve strhujícím finále kombinuje poetické obrazy z vlastního dětství s obludnou vizí světa, v níž za halasného pokřiku nacionalistů a populistů znovu ožívají ti nejděsivější démoni minulosti,“ říká režisér Jan Mikulášek.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Lucie Faulerová: Smrtholka. Téma rodinné tragédie zabalené do jemného humoru
-
Victor Hugo: Devadesát tři. Václav Voska v jedné z hlavních rolích dramatizace slavného románu
-
Julien Green: Bratr František. Román o životě velikána středověkého mnišství
-
Maxim Gorkij: Stařík. Karel Höger a Ladislav Pešek v kriminálním dramatu ze staré Rusi
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
