Je zdravé trochu hřešit?
Je zdravé trochu hřešit? Slova se v průběhu dějin vyvíjejí. Pojem hříšek znamená, že si někdo dal zákusek se šlehačkou, takže přibere několik gramů. To je samozřejmě něco jiného, než jak by to viděli světci, kteří, když se řeklo hřích, hned si představili, jak někdo přibíjí Ježíše na kříž a podobné nepříjemné věci.
Žádná rakvička se šlehačkou nebo překročit rychlost v obci o tři kilometry, protože se tak přece dostanu za hodinu o tři kilometry dál. Tedy v průměru, jinak se dostanu tam, co vždycky a ve stejném čase.
Narazil jsem na článek, kde se autor ptá, jestli není správné přece jen trochu hřešit. Protože jsem měl domněle důležitější věci na práci, nečetl jsem to a od autority se tak nedověděl nic. Na druhou stranu je to podnět k přemýšlení. Musíme být opravdu tak ctnostní a je to k prospěchu věci?
Základní otázka je, jestli máme dělat věci správně. Už z hlediska jazyka tušíme, že jediná možná odpověď zní, že samozřejmě musíme, protože proč bychom měli věci dělat nesprávně. To by nedávalo žádný smysl.
Jenomže skoro všechno na světě je otázkou míry. Máme například mluvit pravdu. Známe to už z pohádek, když se žene netvor a ptá se nahluchlé stařenky: „Osobo, nešly tudy děti?“ Jak se někdo takhle zeptá, je jasné, že ho normální člověk pošle na druhou stranu.
Stejně jako ve zlém snu, když vám do domu vtrhne gestapo a ptá se: Máte tady v tom sklepě schované partyzány?“ Skutečně hloupá otázka, slušný člověk takovou nikdy neklade, aby druhé nedostal do úzkých.
Stejně tak, máme pít víno? Měl Karel IV: plenit za mladých let města? Máme dětem kazit náladu a zakázat jim počítače a sladkosti?
Tím posledním měřítkem je nakonec úmysl. Může existovat nekonečné množství lidských činností. Jen u některých se shodneme, že se nikdy nedělají, třeba že není správné týrat vdovy a sirotky a neplatit lidem za práci.
Jindy je to ale jen za na nás. Takhle by nám to možná sám Ježíš řekl. Neřešte šlehačku a výmluvy v práci. Zabývejte se tím, proč věci děláte a jestli je to dobře pro vás a druhé. Složité věci jsou někdy jednoduché.
Nejposlouchanější
-
Město ve stínu. Soumračné příběhy Jakuby Katalpy, Anny Bolavé, Franze Werfela a dalších autorů
-
Anna Saavedra: Dům U Sedmi švábů. Příběh magické stavby, kterou se majitel rozhodl zdemolovat
-
Jezero. Syrovou, apokalyptickou prózu Bianky Bellové čte Petra Špalková
-
Miloš Doležal: Jako bychom dnes zemřít měli. Život a smrt Josefa Toufara, kněze umučeného StB
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor

Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.