Je člověk jen namyšlené zvíře?

Faktem je, že čím víc poznáváme zvířata, tím více chápeme i lidské jednání. Mnohé z toho, co dělají lidé a považují to za svou výsostnou oblast, dělají i zvířata a přišli jsme na to pozorováním nedávno.

John Gray píše v knize Slamění psi: „Sejmout masky z našich zvířecích tváří je úkol, který stěží začal. Ostatní zvířata se narodí, hledají partnery, shánějí potravu a umřou. To je všechno. Ale my lidé – myslíme si – jsme jiní.“

„My jsme bytosti, jejichž jednání je výsledkem jejich volby. Ostatní zvířata jdou životem nevědomky, ale my máme vědomí. Naše představa o nás vychází z hluboko zakořeněného názoru, že vědomí, individualita a svobodná vůle jsou to, co nás definuje jako lidské bytosti a povznáší nad všechna ostatní stvoření.“

Tolik John Gray. Dále uvádí, že máme ve skutečnosti jen velice málo z toho, na čem nám záleží. „Mnohá z našich nejosudovějších rozhodnutí děláme nevědomky.“ „Jakmile zastavíme tu gramofonovou desku,“ píše dále, „to žvanění o bohu a nesmrtelnosti a pokroku a lidskosti – jaký smysl můžeme najít v našich životech?“

Mohli bychom jeho úvahu ještě dál rozvést. Bude moci jednou nahradit člověka umělá inteligence? Až dojdeme ke schopnosti vytvářet tak složité konstrukce, že začnou připomínat aspoň zvířecí bytosti a jednou i lidský mozek? Dočkáme se toho, že takový stroj, pokud tomu ještě budeme vůbec moci říkat stroj, získá vědomí sebe sama?

Všechna velká náboženství s tím nejspíš nebudou souhlasit. Kde je nějaká duše? Jestliže je ale uvědomění si sebe sama přítomno už někde uvnitř hmoty, proč by to nebylo možné? Už teď se experimentuje s roboty, kteří by mohli nahradit vojáky a úředníky.

Je tedy člověk jen namyšlené zvíře?

Jenže my můžeme otázku také úplně obrátit. Neponížit člověka, ale vyvýšit zvířata. Třeba nejsme jen zvířata, ale možná mají v sobě zvířata i něco lidského. Jinak samozřejmě morče a jinak delfín.

Možná bychom neměli snižovat postavení člověka, ale více si všímat zvířat. Jsme konec konců příbuzní.