Jazyk barokního divadla je nevyčerpatelným inspiračním zdrojem. Důkaz o tom podává Theatrum Kuks

7. září 2018

Proč se dnes inspirovat barokem? Jak jeho témata i jazyk přibližovat současnému člověku? Odpověď v mnoha podobách nabídl sedmnáctý ročník multižánrového festivalu Theatrum Kuks. Na nejrůznějších místech kukského areálu uvedl v posledním srpnovém týdnu řadu divadelních představení, koncertů, pohybových performance a kreativních dílen pro dospělé i děti.

Už od počátku fungoval festival jako multižánrový. Po vzoru Šporkových dob chtěl jeho zakladatel Stanislav Bohadlo oživovat prostřednictvím uměleckých produkcí celý kukský areál a propojovat v něm nejrůznější druhy umění – od hudby přes tanec až po operní a činoherní divadlo.

Theatrum Kuks 2018, Geisslers - Dvě komedie v komedii

Nejen osobnost hraběte Šporka, ale logicky také umění, které se za jeho doby na Kuksu provádělo, se stalo jednou z hlavních dramaturgických inspirací přehlídky: „Hlavní ideou festivalu od počátku bylo oživovat nehmotné kulturní dědictví tohoto místa. Pracovat s dobovou šporkovskou dramaturgií, ať už se jedná o divadelní hry a další texty, které lze dramatizovat, šporkovské árie hrané v plenéru nebo operu prováděnou v zámeckém divadle, a hledat mezi nimi průniky. Barokní festival můžete založit kdekoli, ale to, že tady můžeme konfrontovat Braunovy sochy a Alliprandiho architekturu s Rademinovými divadelními texty a s Bioniho muzikou, zkrátka výtvarné a jevištní obory dohromady, to je jedinečné a ukázalo se to jako něco, co má veliké možnosti.“

Vůbec prvním návratem ke šporkovské dramaturgii byla inscenace hry Heinricha Rademina Amor Tyran. Aby jí na nultém ročníku festivalu mohl uvést, dal Stanislav Bohadlo impuls ke vzniku divadelního souboru. Příznačně ho pojmenoval po jednom z prvních Šporkových principálů – Antonu Josephu Geisslerovi.

Theatrum Kuks 2018, ZUŠ Jaroměř - Zdravý nemocný

Do čela souboru přizval tehdejšího studenta režie pražské DAMU Petra Haška: „Hru Amor Tyran jsme v Kuksu zkoušeli a hráli ještě v čistě amatérských podmínkách. Teprve práce na představení nás přivedla k myšlence nastudovat další text, který se za dob Šporka na Kuksu hrál, a pokračovat v této tradici dál. Tak vznikl soubor Geisslers Hofcomoedianten, pro který se baroko stalo neuvěřitelně bohatým, nevyčerpatelným zdrojem inspirace.“

Theatrum Kuks 2018, Koncert Ivy Bittové

Se souborem Geisslers Hofcomoedianten vytvořil Petr Hašek pro festival desítky inscenací pracujících s nejrůznějšími barokními prameny a zdroji. Právě z baroka se pak zrodila i unikátní poetika souboru, která se nesnaží barokní divadelní formu rekonstruovat, ale přetvářet ji v aktuální, současnou uměleckou výpověď i jevištní formu: „Naše poetika vychází z baroka. Hodně mícháme vysoké s nízkým, velmi rádi propojujeme tragédii s komedií, stylizované a hudební divadlo. Vždy ale hledáme novou formu, která podporuje obsah, který jsme si zvolili u konkrétního zdroje. A k těmto zdrojům přistupujeme velmi autorsky. Například z dramatického textu může ve výsledku zbýt jen jedna scéna. Necháváme se vést tím, co nás zajímá, a co můžeme nějakým způsobem vztáhnout k dnešku. Nerekonstruujeme, ale inspirujeme se.“

Theatrum Kuks 2018, Theatříčkum Kuksíček, Geisslers - Malé příběhy velkého hraběte

Přestože inscenace Geisslerů jsou obsahem i formou ryze aktuální, současné jevištní tvary, barokní divadelní poetika je v nich patrná. Jazyk barokního divadla je pro Petra Haška nevyčerpatelný inspirační zdroj: „Baroko v dokonalé formě je pro mě o budování iluzivnosti. Já také rád kouzlím na jevišti, rád vytvářím stylizovanou realitu. A to je výsostně barokní. Rád také, podobně jako barokní tvůrci, pracuji s temporytmem, s gestikou, s metaforami. Když stavím inscenaci, nechávám se inspirovat barokní kontrastností. Baroko se nebálo diváka nejprve dojmout a pak to okamžitě shodit. To mi přijde divadelně nosné a zajímavé.“

Letos uvedli Geissleři v Kuksu a okolí hned několik inscenací. Vedle Ambrosie odehrané v magické scenérii Adršpašských skal zahráli třeba první díl trilogie o hraběti Šporkovi nazvaný Ješitný hrabě. V Jaroměři pak sehráli vůbec poslední Moliérovu komedii, Zdravého nemocného.

Theatrum Kuks 2018, Martin Talaga - Soma

Největší bonbónek si ale nechali nakonec. Poslední den festivalu uvedli takzvaný „Opus Andreini“ inspirovaný tvorbou slavného italského divadelního rodu. Cesta ke třem inscenacím začala podle Petra Haška ve chvíli, kdy soubor objevil text Giovanniho Battisty Andreiniho o Máří Magdaléně: „Nejprve jsme se zabývali Andreiniho oratoriem „Magdalena“. Byla to jeho obsese, věnovat se Máří Magdaleně, napsal o ní řadu textů, periodicky se k ní ve svém životě vracel. Tak vznikla první inscenace, „Magdalena lascívní a kajícná“. Pokračovali jsme dalším Andreiniho textem a inscenovali „Dvě komedie v komedii“. Celý cyklus jsme pak uzavřeli erotickou němohrou „V Borůvčí“, která vznikla na základě feministického textu z pera Andreiniho matky Isabelly. Tady jsme se inspirovali slovníkem pohybového divadla“.

Theatrum Kuks 2018, Theatříčkum Kuksíček, Geisslers - Malé příběhy velkého hraběte

Divadelní osu festivalového programu zdaleka nevyplňovala jen tvorba Geisslerů. Festival dal letos poprvé možnost také mladým tvůrcům, kteří v rámci rezidenčních pobytů tvořili inscenace přímo na Kuksu. První rezidenci umožnil festival skupině studentů Katedry alternativního divadla pražské DAMU. Pod vedením mladé režisérky Niny Jacques na Kuksu uvedli inscenaci „Šírání čirého jasného dne“: „V inscenaci jsme vyšli z románu „Všechna jitra světa“ Pasquala Quinarda, v němž autor tematizuje vztah dvou významných skladatelů a gambistů francouzského baroka - Monsieur Saint-Colomba a Maraina Maraise. Je to neuvěřitelně zajímavý materiál, text starý 30 let, který je retrospektivou baroka z dnešního pohledu“.

Z jevištních umění pak na letošním festivalu dostal prostor také tanec. Na Kuks zavítala například tanečnice a choreografka Andrea Miltnerová. S mezinárodní skupinou interpretek provedla v refektáři Hospitálu taneční koncert „Les Gouts Reunis“, jenž propojoval staré s novým - barokní a současnou hudbu i barokní a moderní výrazový tanec. Na Kuksu pak jednu z tvůrčích dílen vedl i slovenský tanečník a choreograf Martin Talaga. Workshop se studentkami uzavřel v Lapidariu novou verzí performance „Somma“, v níž se inspiroval lidským tělem a ideálem krásy napříč historií.

Spustit audio