Jaroslava Skleničková z Lidic: Jako chlapce by mě zastřelili. Osudy ženy, která přežila koncentrační tábor i pochod smrti
Paní Jaroslava Skleničková, rozená Suchánkovou, byla v červnu 1942 jako čerstvě šestnáctiletá dívka z Lidic úředně uznána dospělou ženou a po likvidaci obce nacisty poslána se svou matkou, starší sestrou a dalšími lidickými ženami do koncentračního tábora Ravensbrück.
Osudy publikujeme mimo vysílání v rámci 80. výročí vyhlazení obce Lidice.
Jaroslava Skleničková podává věcné a přitom jímavé svědectví o svém dětství, okamžiku loučení s tatínkem a rodnou vesnicí, přes tříletý pobyt v Ravensbrücku až po účast v pochodu smrti, návrat do Československa a poválečný život až do současnosti.
Jako chlapce by mě zastřelili, říká o sobě paní Skleničková v názvu knížky, která původně vznikla jen jako sešit vzpomínek pro její nejbližší. Pak se ale ukázalo, že takto vzniklé memoáry jsou nejen velice čtivé, ale zároveň se zrodilo věcné a přesné svědectví o osudu žen z Lidic na Kladensku.
V červnu 1942 byly, jak známo, Lidice potrestány za domnělou účast jejich obyvatel na odstranění říšského protektora Heydricha. Jaroslavě Suchánkové bylo 16 let. Během likvidace obce nacisty byla úředně uznána dospělou ženou a poslána se starší sestrou, matkou a dalšími lidickými ženami do koncentračního tábora v Ravensbrücku. Původně na doživotí, konec II. světové války tento rozsudek naštěstí zmírnil na tři léta. Přesto to byly roky nelehké, završené pochodem smrti a svízelným návratem domů. Přesněji tam, kde ženy z Lidic domov očekávaly, ale nenašly. Stejně jako své muže zastřelené nacisty ještě téhož dne, kdy obec byla vypálena. A nemluvě o dětech, které podle Říšské propagandy byly „dány na náležité vychování“, avšak ve skutečnosti drtivá většina z nich skončila v Lodži, v autech, jejichž výfukové plyny posloužily jako smrtící prostředek.
Čtěte také
Jaroslava Skleničková s manželem se do Lidic vrátili na důchod. Žijí v domku, který je na první pohled docela obyčejný a přece je pozoruhodný. Přestože oba jeho obyvatelé už dávno oslavili osmdesátku, jejich čilý kontakt se světem zajišťuje počítač, internet, e-mail. Pan Sklenička si dopisuje se studenty v Americe, kteří před časem Lidice navštívili a zajímají se o příběh paní Skleničkové, ozývají se zájemci o knihu, jejíž německá a anglická verze zpřístupňují světu zprávu o krutosti nacismu. I to je jedním z motivů, proč Jaroslava Skleničková své vzpomínky sepsala: sílící hlasy popírající existenci koncentračních táborů, sílící pravicový extremismus.
Související
-
Jiří Padevět: Že se lidé přidávají na stranu zla, není problém vůdců, ale jejich následovníků
„Připomínat si to, co jsme prožili ve dvacátém století jako obyčejní lidé, je strašně důležité proto, aby se nám to znovu nestalo,“ říká ve Vizitce Jiří Padevět.
-
Jakou hudbu posloucháte, když si potřebujete dodat kuráž? Polední koncerty nabízí hudbu o hrdinech
Jakou hudbu posloucháte, když si potřebujete dodat kuráž? Výběr ze skladeb, které mají co do činění s odvahou, nás čeká při Poledních koncertech.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Nenechte si ujít kouzlo staré Číny s Hankou Maciuchovou
Ondřej Kepka, režisér a moderátor
Tajný deník čínské císařovny
Románové zpracování životního příběh císařovny vdovy Cch'-si, která se jako mladá dívka Jehonala stala konkubínou císaře a díky mimořádné inteligenci, intrikám i krutosti dokázala postupně vystoupat na vrchol a na půlstoletí se stát faktickou vládkyní Číny.
