Jana Šrámková: Na lesy!
Když jsme přišli do baru, můj muž, já a pes, byla už noc ve většině významů toho slova. Je to náš nový radostný zvyk v novém bydlišti, zastavit se při nočním venčení v místním nonstopu a chvíli pobýt. Pes sedí nerad na baru. A tak jsem po chvíli nechala muže rozebírat s místním stavařem taje veřejné kanalizace a odešla ke stolku za rohem.
Tam sedáváme. My a domácí, kteří bydlí přímo tady, jen o patro výš, což se pozná tak, že mají mezi půllitry zaklíněnou chůvičku.
Čtěte také
Tak o čem, říkám si, naposledy jsme se viděli včera. Povím jim, jak jsme po poledni vyrazili na procházku lesem kousek za Cetoraz. Počasí už pár dní olizuje nulu z obou stran a lesní cesty zachvátil chaos. Na první pohled všechno přikrývá úhledná sněhová poleva, pod ní se ale povrch každých pár metrů dramaticky proměňuje. Jednou se sněhem měkce prošlápnete do drnu trávy nebo vrstvy jehličí, jindy sklouznete po ledu. O největší překvapení se ale starají kaluže.
Les je po kůrovcové těžbě divoce rozježděný koly traktorů a harvestorů. Ve vymletých stopách se samozřejmě drží voda, kterou teď potáhla tenká krusta ledu. Pod ledem číhá čirá loterie – cokoli od vrstvy bahýnka po dobrých třicet centimetrů vody. Sněžné mimikry povrch lesa zákeřně sjednocují a z nedělní rodinné procházky udělaly adrenalinovou výpravu. Šli jsme ve střehu jako lovci a učili děti číst stopy možných ledových pastí. Vidíš? Velká plotna hladkého sněhu věstí nebezpečí! Drž se středu cest! A především – na žádné pravidlo nespoléhej absolutně.
Naštěstí se o všechny kolosální propady naší výpravy postaral pes. Nedbal našich rad, zato ledová voda mu byla k smíchu, právě jako naše podkluzování ve svazích.
Čtěte také
Dneska je procházka lesem pohyb v minovém poli, líčila jsem domácím. Pokud tedy říkáme les těm pruhům porostu mezi holinami a mýtinami, kde na obnaženém hřbetě dávného temného tvora váhavě vrže pár osiřelých modřínů.
Nela si jde zakouřit. Významně poklepe na chůvičku, on kývne a napije se.
Máš pravdu, za Cetorazí je to hrozný, tam teď dělám.
Pomalu si to skládám v hlavě. Všechny ty rejdy nelidských, nestvůrných kol, která decimují, co bývalo hlubokým lesem a která kromě dřeva oderou z lesa i vrchní vrstvu půdy plnou bakterií, živočichů a podhoubí, takže se bude obnovovat po desítky let. Tak to byla dost možná jeho kola... Ne možná, opravuju se, byla to jeho kola. Teď tu proti mně sedí a dopíjí pivo.
Čtěte také
Jo vlastně –
Z kapsy mi podá klíče. O vánočních prázdninách nám s dcerou chodili krmit kočky.
Tak poslední, zítra vstávám do práce.
Musíš být v lese na nějakou hodinu?
Ušklíbne se mému korporátnímu dotazu. Kdo by to asi tak mohl kontrolovat. Kde a jak.
Čím dřív tam budu, tím víc toho stihnu, a tím víc vydělám peněz.
Myslím na les. Na do lesa spěch. Čím dřív tam bude, tím víc toho vytěží. Rozryje. Umrtví.
Dívá se do stolu. Ubrus, tácky, mobil, chůvička.
Dívám se z úzkého okna pod stropem. Tma ředěná svitem sněhu do sépiova.
Jak se máš? – řeknu najednou.
Usměje se. Spíš ušklíbne.
Ale jo, řekne. A ty?
Čtěte také
Vzpomenu si, jak můj terapeut zvedal obočí, když jsem mu na otázku, jak se dnes cítím, odpovídala: Ale jo. – To je nějaká emoce? Ale jo?
Ale jo, řeknu. Spokojeně kývne.
Nela se vrací zmrzlá. Tak si dáme panáka na rozloučenou, ne?
To byla adventní tradice, nadhodím. Je Nový rok. A hubnem, pamatuješ?
Prohlížíme odstíny lahví. Za barem je dost tma, všechny rumy vypadají temné, jako by z nich sudy vysály veškerou sluneční zář a šustění cukrových třtin. Volím ten nejsladší. Vždyť Vánoce jsou pryč, noci dlouhé, zima slabá, děti spí, zvedá se vítr a pod kůrou lesa dřímá smrt.
Myslím na ty osamělé vrzající stromy nad holinami, zatímco naproti sobě pozvedáme skleničky. Jeho svět a můj svět. Neslučitelné, nesmiřitelné, vzdálené na šířku stolu. Tak na lesy, řeknu. Usměje se. Na lesy!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
