Jana Šrámková: Udělat si jméno

11. červenec 2018
Kalendář datum

Se jmény je to zapeklité. Jména je těžké nosit, své o tom ví každý Vlastislav, každá Kesía či naopak všechny Jany – tohle jméno se v jednotném čísle snad ani nevyskytuje.

A jména je také těžké dávat, své o tom ví nejen Adam, který měl za úkol pojmenovat všechny tvory v ráji, ale i každý nastávající rodič, který se musí v páru a v hormonální atmosféře na jménu potomka shodnout za pouhých 280 dní.

Mít dobré jméno je k nezaplacení, to se ví dávno. A teď nemluvím jen o tom, jestli jste Eliška nebo Anna, ale jak to Anna zní, když ho druzí vyslovují. Kdy je napadne a co jim u toho proletí hlavou. Obrátí se na vás, můžou se spolehnout? Dobré jméno je nad výborný olej, píše starozákonní Kniha Přísloví. A Shakespearův Richard II. přihazuje: To nejdražší, co na tom světě máme, je jméno bez poskvrny.

Nakonec není třeba listovat v klasicích, své o tom vědí všichni – jak akademici, jejichž kariéra je na počtu citací jejich jména v odborném diskurzu přímo závislá, tak úplně každý marketér. Jak dostat jméno produktu či firmy do povědomí, láme si hlavu. Jak ho zviditelnit? Však také zdaleka největší hodnotu podniku leckdy netvoří movitý majetek firmy, ale právě její brand, neboli značka. Neboli jméno.

V kraji se narodilo víc dětí. A rodiče dávali i netradiční jména jako Sullivan nebo Claire Ellen

Jan Krkoška

Šest tisíc tři sta jedenadvacet dětí se loni narodilo v pěti porodnicích na území Zlínské kraje. Je to o více než dvě stovky více než v roce 2016.

Co růží zvou – ano, bez Julie Kapuletové, mistryně smůly na jména, se už žádná úvaha na dané téma nikdy neobejde – Co růží zvou, i zváno jinak, vonělo by stejně, volá dychtivě ke svému milému. Jenže to se děvče plete, však jí je teprve čtrnáct a lásku ochutná dřív než hodiny mediální výchovy. Značková růže správného jména voní alespoň dva a půlkrát déle, a to za každého počasí. Ach, Romeo.

Otázka budování jména není ovšem zdaleka jen otázkou profesionálů. Je to starost každého z nás. S čím si lidé spojují naše jméno? Zvlášť pokud jim, jakožto nekompromisní individualisté své doby, neplánujeme nic jiného k posouzení nabídnout, je třeba se zaměřit na marketing samotného jména. Uspořádat sám sobě reklamní kampaň, rozsvítit vlastní iniciály na nejvyšším neonovém poutači nad městem nebo rozdávat koblihy.

Ostatně už když se pustili naši předkové do stavby babylonské věže, nebylo to z touhy dosáhnout na měsíc nebo házet vlaštovky s pohádkovým doletem, ale, jak se píše v knize Genesis: Tak si uděláme jméno.

Nejoblíbenější dětská jména? Eliška a Jan, největší „propad“ zažívá Václav a Marie

Novorozenec

Nejoblíbenějšími jmény pro děti v Česku jsou Jan a Eliška. Vyplývá to z nejnovějšího žebříčku, který v pondělí zveřejnil Český statistický úřad. Statistika se týká dětí narozených v lednu. Hned za Eliškou se pak umístila jména Tereza a Anna. Mezi chlapeckými jmény je na druhém místě Jakub a na třetím Matyáš.

Jenže ani potom práce nekončí. Takové udělané jméno není žádná legrace. Udělané jméno je majetek jako každý jiný, je třeba s ním nakládat, jinak podléhá korozi. Musí se oprašovat, sem tam zatmelit, přimáznout, nalakovat.

Tolik kultur před námi jméno tajilo; užívalo náhradní pojmenování a přezdívky, zatímco pravé jméno bylo střeženým tajemstvím. Zdálo se příliš cennou, intimní záležitostí, než aby se svěřovalo k užívání komukoli. Naše kultura se na takové subtilnosti jako bezpečí či intimitu příliš neohlíží. Reklamou, sebereklamou a bulvárem něco tak bytostně osobního, jako je naše jméno, bezezbytku zobchodovala.

Je fascinující, když do tohoto kontextu zaznívá, stejně jako už dva tisíce let, jednoduchá prosba Otčenáše: Posvěť se jméno tvé. Jako stříbrná ryba vyskakující proti jezu se někteří lidé dodnes pravidelně prosí: ne moje jméno ať skandují na náměstích a skloňují v médiích, ne moje jméno ať kupují a žádají a probírají, ne svoje jméno ať mám od rána do večera na mysli.

To tvoje jméno ať je mi svaté. Chci se dívat až za špičku vlastního nosu, za vlastní kapsu, za vlastní profil. Chci vidět až za značky a loga a lajky. Chci zvednout hlavu ještě o kus výš a doufat, že někde mezi siluetami domů, až se na chvíli protrhají mraky, zahlédnu kus oblohy.

Spustit audio
autor: Jana Šrámková