Jana Knitlová: O jednom „dlouhohrajícím“ vítězství

15. leden 2019

V době, kdy v nás někteří naši nejvyšší představitelé budí úžas i stud svou prvoplánovou mstivostí, chci vyprávět o  jednom obdivuhodném způsobu  vyrovnání účtu nesrovnatelně vyššího než ty, jež jsou obsahem současných žabomyších sporů.

Byl jednou jeden chlapec jménem Pavel, který až do svých dvanácti let prožíval šťastné dětství v milující rodině. Pak se ale jeho život zcela proměnil. Spolu s bratrem, matkou, otcem a se stovkami a tisíci dalších byli transportováni do Terezína, kde už nešlo o štěstí, ale o život.

 „Všechno jde, když se chce

za ruce se vezmeme

navzdor kruté době

humor v srdci máme …“

zpívaly tam děti Terezínskou hymnu, z níž čerpaly odvahu i naději.

Jana Knitlová: O náhražkách

Po nahřátí dáme na sušenku kopeček zmrzliny, kápneme topping dle naší chuti a přiklopíme další sušenkou

Kdyby paní Müllerová řekla: „Tak nám zabili smrt, pane Švejku,“ nemohlo by následovat: „Kterou, já znám dvě? “ I menší chytráci totiž vědí, že smrt je jen jedna.

Přesto se mnohé z nich nedožily ani transportu do dalších hrůz. Pavel byl - už jen s maminkou a bratrem Karlem - převezen do rodinného tábora  v Osvětimi – Birkenau. Čtrnáctidenní pochod smrti na rozhraní ledna a února 1945 ale absolvuje už jen sám.

Psychicky i fyzicky zubožený se v květnu 1945 octnul opět v Praze. S kým se ale vzít za ruku, když z jeho pětadvacetičlenné rodiny kromě jedné sestřenice nikdo nepřežil!

Naštěstí se dostal do Štiřína, jednoho ze zámků, které Přemysl Pitter s Olgou Fierzovou přeměnili na ozdravovny, kde dětem různých národností z německých koncentračních táborů, a pozor, i německým dětem z českých internačních táborů nabídli nejen základní životní potřeby, ale také pochopení a inspiraci pro další život. Setkání s ním se do Pavla zapsalo už nesmazatelně. Napsal tam spoustu básní, z nichž ta s názvem „Nezapomeň žít “ by se mohla stát mottem celého jeho života. A ten přitom nebyl jednoduchý, ani když Štiřín opustil.

Po studiu dramaturgie nastoupil do divadla v Karlových Varech. Odtud byl ale po několika letech z politických důvodů propuštěn. S druhou ženou, výtvarnicí Rut, odešel do Prahy. Rut učila a on se velmi skrovně živil jako překladatel a publicista. Žili i s dcerkou Rachel u Rutiných příbuzných v jedné místnosti, s jedinou výlevkou a záchodem pro čtyři partaje. Když Rut čekala druhé dítě, požádali na Národním výboru o možnost aspoň trochu lepšího ubytování. Doporučili jim -  interrupci. Tohle „konečné řešení“ bylo pro mladé manžele nemyslitelné – a tak uvítali na svět Davida.

Tou dobou jsem Pavla - jako spolupracovníka divadla Semafor - poznala i já. Laskavý, usměvavý a empatický, vždycky připravený pomoct. O tom, co v dětství prožil, ani o těžkostech svého současného života se nikdy ani nezmínil. V roce 1967 se mu podařilo s rodinou emigrovat, a za rok už jsme slýchali komentáře Pavla Kohna z rádia Svobodná Evropa. Tam se opět potkal s Přemyslem Pitterem, který se už v 50. letech musel útěkem zachránit před komunistickým vězením a působil jako sociální pracovník v utečeneckém táboře Valka.

Jana Knitlová: Fitzgeraldovi – Takový krásný pár. Karel Roden a Zuzana Stivínová ve hře ze života slavného amerického spisovatele

F. Scott a Zelda Fitzgeraldovi (1923)

Otevřený pohled do manželství slavného amerického spisovatele jazzové generace Francise Scotta Fitzgeralda s talentovanou, excentrickou a psychicky labilní Zeldou, které prochází nezadržitelnou krizí. Ve hře Jany Knitlové, nazvané podle jedné autorovy prózy Takový krásný pár, si manželskou dvojici zahráli Zuzana Stivínová a Karel Roden. Uvádíme k 80. výročí úmrtí F. S. Fitzgeralda († 21. prosince 1940). Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Sametová revoluce umožnila Pavlovi, aby s osobností Přemysla Pittera a Olgy Fierzové začal seznamovat - mnoha přednáškami a dvěma knížkami - i českou veřejnost.

Na oslavu Pavlových osmdesátin pozvali Kohnovi své německé i české přátele do zámku Štiřín. Tam jsem se setkala s celou jeho rozkošatělou rodinou: synem Karlem, s Rachel, renomovanou sochařkou a jejími třemi dětmi i s klavíristou Davidem (tím, co ho národní výbor doporučil k likvidaci) a jeho čtyřmi dětmi.

Když jsem si k půlnoci s rozesmátým Pavlem zatancovala, svěřil mi, že už mají i dvě pravnučky, pro začátek. „Skvělá pomsta Hitlerovi,“ napadlo mě. “Kdepak, já se nemstím,“ usmál se. „Tahle má milovaná a stále rostoucí rodina, to je moje osobní a zdá se i permanentní vítězství nad Hitlerem.“

autor: Jana Knitlová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...