Jan M. Heller: Co vyprávějí vlastivědné tabule
Užívání některých slov podléhá módě. Stává se téměř pravidelně, že se takové slovo objeví, zazáří, nějakou dobu je všudypřítomné, ale pak ho inflace používání vyprázdní a stane se z něj pouhá floskule. Přesnější ale je, že se zapomene jeho původní význam, v němž je stále k použití vhodné.
Jedno ze slov, které taková houpačka milosti a nemilosti postihla v poslední době, je „narativ“. Nedávno se zase někdo rozčiloval, že je to po otloukánkovi „diskursu“ další původně odborný pojem, který si přivlastnila žurnalistika a tak dlouho ho vláčela efemérními texty, až ho zbavila významu.
Čtěte také
Ale ono to asi nebude tak jednoduché. Vzpomněl jsem si na jednoho bývalého prezidentského mluvčího, který se nechal slyšet, že je toto slovo základním kamenem slovníku „nových bolševiků“, kteří jím označují jim nevyhovující názory, tedy – zakončil pan mluvčí svou pozoruhodnou úvahu – všechny svobodné názory.
Na edukaci podobných individuí je už asi pozdě, ale nedávno se mi naskytla pěkná příležitost pokusit se vysvětlit, jak to s těmi narativy je. Narrare je latinsky „vyprávět“ a i my si budeme vyprávět. Příběhy. Nebudou však pocházet z akademické historiografie, odkud pojem původně přišel, ale z úplně jiného žánru: z vlastivědných informačních tabulí, které v městečkách a na vesnicích seznamují kolemjdoucí s místními reáliemi. Pohodlně se usaďte; povím dva.
Čtěte také
První příběh je o jedné pohraniční vsi. Založena ve 13. století, v těch dalších prosperovala výrobou skla, těžbou uhlí, tkalcovstvím, kypěla životem. Časem přišel turistický ruch, kulturní vyžití, o duše místních pečovaly dva kostely, železnička zvaná Ziedertalbahn zajišťovala denní spojení s hlavním městem.
Katastrofu přinesla druhá světová válka – nebo ještě spíš to, co přišlo po ní. Obec měla tu smůlu, že země, k níž patřila, se celá posunula z východu na západ a kvůli etnickým transferům obyvatelstvo mluvící jedním jazykem vystřídalo nové, které mluvilo jinak. Ves změnila dvakrát název, ale i navzdory tomu se ukázalo, že síly nového státu a nových obyvatel na ni nestačí.
Čtěte také
Postupně zanikla polovina statků, továrny, mlýny, pekárny, hostince, škola, pošta i železnice, rozlehlá pole zarostla lesem. A teď pozor, přichází nejdůležitější věta: Ani návrat ke kapitalismu po roce 1989 nepřinesl naději na zlepšení.
Druhý příběh je o jiné vsi, také pohraniční. Tahle doplatila na to, že se té hranici začalo říkat železná opona, a tak tu za humny vyrostly vojenské zátarasy, které měly zabránit každému, koho by to napadlo, překročit hranici nesprávným směrem, ven z republiky. Zdejší příběh je kratší a pointa zní nějak takto: Na hranici bohužel zahynulo mnoho z těch, kteří se vydali na Západ hledat lepší životní úroveň. Ale i mnozí z těch, kterým se to podařilo, zjistili, že všude je chleba o dvou kůrkách a ani tam nelétají pečení holubi do pusy.
Čtěte také
Proč jsem zamlčel jména obou vsí? Proto, že takových míst byl a je nespočet a jejich osudy jsou si podobné jako přes kopírák. Mělo by už ale také být jasné, proč jsem před historickými knihami dal přednost lokální textové produkci na turistických infotabulích. Historik asi úplně nemůže nehodnotit, ale snad by aspoň neměl své preference hlásat takhle flagrantním způsobem.
Co to psalo za člověka, přemýšlel jsem u druhého příběhu, že takhle poplivává památku těch, kdo nasazovali život při cestě za svobodou a ozbrojený orgán totalitního režimu je prostě a jednoduše vraždil? Ale úplně stejně si umím představit, že podobně někoho nadzdvihne ta první tabule: co si tu kdo dovoluje zpochybňovat vymoženosti kapitalismu? Vždyť právě jemu vděčíme za to nejcennější, co máme, tedy svobodu jednotlivce: těm zdevastovaným krajinám sice nijak nepomohla, ale hlavně, že se po nich můžeme bez omezování prohánět autem.
A přesně tohle, vážené publikum, jsou ty narativy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
