Jan Jandourek: Yetti bohužel nejspíš neexistuje. Ale to nevadí

Sněžný muž Yetti a letadlo Pilatus PC-6 Porter "Yeti" švýcarské expedice z roku 1960
Sněžný muž Yetti a letadlo Pilatus PC-6 Porter "Yeti" švýcarské expedice z roku 1960

Lidé rádi věří v existenci věcí, které nikdo prokazatelně neviděl, ale jejichž možný výskyt nás naplňuje pocitem tajemna.

Bohužel se stává, že slibné náznaky, že by na nějakém mýtu mohlo něco být, nakonec zničí nelítostná věda.

Tentokrát jedna vědecká studie zasadila smrtelný úder sněžnému muži neboli yettimu. To je ona člověku podobná bytost, o níž se předpokládá, že obývá vysoké hory Asie a prý se o ní mluví již dávno v mytologii Nepálu a Tibetu. Byl prý pozorován již po staletí, máme na fotografiích jeho stopy, jak je zachytili horolezci. Našli se i očití svědci. Jenže se zdá, že je to asi jen medvěd.

Jan Jandourek: Právo nedělat nic

Odpočinek - relaxace

Jeden americký historik kultury se zamýšlel nad tím, proč kdysi Židé tak trvali na přísném dodržování pravidel sabatu.

Tým z univerzity v Buffalu studoval devět předpokládaných vzorků "yettiho", které byly v průběhu let sesbírány v Himalájích a tibetské náhorní plošině. Některé z těchto objektů byly uchovávány v klášterech jako relikvie a jiné se našly v opuštěných jeskyních.

Britská produkční společnost Icon Films, badatelka Charlotte Lindqvistová a její tým, provedli řadu genetických testů na kosti, zuby, vlasy, kůži a fekálie. Přesvědčivě zjistili, že osm z nich pocházelo z asijských černých medvědů, himálajských hnědých medvědů nebo tibetských hnědých medvědů. Poslední vzorek ukázal pro změnu na psa.

Pochopitelně, že takový výsledek nikdy existenci yettiho nevyvrátí. Neexistence se totiž dokázat nedá. Různí šarlatáni, kteří se živí působením neviditelných sil, o tom vědí svoje. Vždycky tu zůstává jakási nenulová pravděpodobnost, že sice všechny známé vzorky pocházejí ze zvířat, ale o tom, jestli tajemná bytost existuje, to vlastně neříká nic.

Jan Jandourek: Sledujeme zvířata a myslíme si, že se chovají jako my

Lumík horský v severním Švédsku

Jak poznáváme stále více chování zvířat, zjišťujeme, že jsme si v mnohém podobní. To by ani nemělo být velké překvapení.

Je to stejné jako třeba působení tajných společností. O nich sice může ledacos vykládat kdejaký strejda ve venkovské hospodě, ale nic zjistitelného o nich nevíme, protože jsou přece tajné.

Proč mají ale lidé takové příběhy rádi? Protože jim dávají něco, co jim v běžném životě chybí. Ráno vstanete a jdete do školy, do práce, nebo pro změnu na úřad práce, popřípadě nakrmit holuby - a tak to jde pořád kolem dokola. Lidé, kteří převážnou část svého pobytu na planetě bojovali o každodenní existenci, se možná trochu nudí. Představa jiného světa, neznámých bytostí a skrytých civilizací nabízí možnost osvobození. Jednou to přijde a všechno se změní.

Nakonec je to ale dobrá zpráva. Ani ten ohromný tlak, který našemu životu vtiskuje rutinu a mnohdy nepříjemný řád, nás nezbavil smyslu pro tajemství. Díky němu lidé objevují léky, doletěli na Měsíc a časem budou třeba vyrábět na poušti vodu ze zdánlivě suchého vzduchu. Ve srovnání s tím, co možná lidé ještě objeví, by byl skutečný yetti nakonec jen docela banální medvěd.